• výslovnost latiny se zásadně měnila během jejího vývoje
• lišila se v různých regionech římské říše
• v současné době rozeznáváme dva typy výslovnosti latiny

RESTITVI PRONVNTIATIO LATINAE

• je to rekonstrukce autentické historické latiny ve střední Itílii na přelomu letopočtu
• dnes se jí vyslovuje hlavně v anglosaském světě a v německy mluvících zemích

PRONVNTIATIO LATINAE TRANSLATICIA

• tradiční výslovnost se ustálila během středověku různě v jednotlivých regionech Evropy

Tradiční výslovnost středoevropská

• je nejdůležitější pro české země
• používala se v Uhrách a v Polsku
• původně se používala i v německy mluvících zemích, ale to už dnes není běžné

Pravidla tradiční výslovnosti středoevropské

• latina se obvykle čte tak, jak se píše, s několika rozdíly

Vokály a diftongy

• ae, oe se čte jako $[e:]$
  • jestliže je na druhém vokálu délka nebo trema, o diftong se nejedná a vokály se vyslovují tak jak se píší
  • v restituované výslovnosti se vyslovují jako $[aj]$ a $[oj]$
• y se vyslovuje tradičně jako $[i]$
  • v restituované výslovnosti se vyslovuje tvrdě jako $[y]$

Konsonanty

• c se zpravidle čte jako $[k]$
  • před měkkými vokály (e, i, y, ae, oe) se vyslovuje jako $[ts]$
  • v restituované výslovnosti se výslovnost $[k]$ používá vždy
• di, ti, ni se vyslovuje tvrdě
  • pokud po ti následuje vokál, asibiluje se na $[tsi]$ v případě, že vokál není dlouhý, jméno není Řecké nebo nepředchází sykavá hláska
  • v restituované výslovnosti se všechny skupiny vyslovují vždy tvrdě
• i se na začítku slova či slovního základu vyslovuje jako konsonant $[j]$
  • výjimkou jsou řecká jména
• u se ve skupinách qu-, gu- a su- s vokálem vyslovuje jako $[v]$ pokud se jedná o tutéž slabiku
• qu se vyslovuje konsonanticky jako $[kv]$
• ph se vyskytuje jen ve slovech řeského původu a vyslovuje se jako $[f]$
• rh zní v řeckých slovech stejně jako $[r]$
• s se intervokalicky nebo ve skupině se semivokály (l, r, n) vyslovuje zněle jako $[z]$, všude jinde jako $[s]$
• h se ve slovech vyslovuje
  • v restituované výslovnosti bývá téměř neznělé

Tradiční výslovnost italská

• je to tradiční výslovnost používaná rodilými mluvčími italštiny
• historicky se používala v církevním prostředí historického papežského státu či jiiných mezinárodních setkáních katolického kléru
• dodnes je běžná v Itálii

LONGAE ET ACCENTVS

• poloha přízvuku závisí na délce slabiky
• slabika se pkládá za dlouhou:
  • přirozeně, pokud obsahuje dlouhý vokál nebo diftong
  • pozicí, pokud následuje po krátkém vokálu skupina konsonantů
    • skupina musí obsahovat alespoň dva konsonatny, někdy se ale posuzuje specificky
• přízvuk u dvojslabičných sloch není na začátku slova
• v závislosti na předposlední slabice:
  • jestliže je dlouhá, stává se přízvučnou
  • jestliže je krátká, přízvuk se přesouvá na třetí slabiku od konce bez ohledu na její délku