jako exotické kultury vnímamé kultury vyvíjející se mimo Evropu
bavíme se tedy o kultuře čínské (s tím také souvisí kultura japonská a korejská, případně zadoindická), předoindické a arabsko-perské (odtud se nejvíce ovlivnila hudba starověkého Řecka)
funkce hudby se z magické transformovala spíše na eticko-estetickou
hudenní teorie je v tomto období docela propracovaná, obzvláště v oblasti stupnicových řad
pentatonická stupnice
celotónová stupnice (starověká Čína)
tóniny s čtvrttóny (Arábie)
propracovává se rytmus
u melodie dochází k menším odchylkám od unisona vzniké kolorováním, přidáváním ozdob či nechtěně (počátky heterofonie)
Bible také může sloučit jako okénko do kultury židovské, ovšem popisy nástrojů v ní jsou nedostatečné pro nějakou exaktnější představu
nástroje exotických kultur se v Evropské tradici uplatňují až mnohem později v 19. a hlavně 20. a 21. století
Starověké Řecko
Řecko se stává průkopníkem hudby v Evropě
hudba je vnímána jako velmi důležitá část umění
dokládá to mýtus o Orfeovi, zpěvákovi a dříve zmíněné Múzy
hudba zaznívala v soukromí i na slavnostech
stala se předmětem úvah filozofů a státníků
prvním doloženým autorem hudby je Terpandros z Lesbu (z jeho díla se nic nezachovalo)
přišel se sedmistrunnou lyrou a lydickou tóninou
texty čerpal z Homéra
hudba doprovázela i Olympijské hry
Spojení s poezií
kythárodie - zpěv za doprovody kythary
zpěvný přednes epických hrdinských básní
lyrika se vždy přednáší s hudebním doprovodem
7. - 6. století BC zažívá rozkvět
lyrika sólová - hlavní představitelé: Alkaios, básnířka Sopfó
lyrika chorická - hlavní představitel Pindaros
Spojení s dramatem
hudba stála u počátku řeckého dramatu
dythoramb (vesnický tance k úctě boha Dionýsa) - děkovný zpěv předzpěváka a sboru
Thespis (6. století BC) - zavedení herců
zavedení herců vedlo k vývoji dialogu a ke vzniku řecké tragédie
v dramatech nejslavnějších autorů (Sofoklés, Euripidus, Aischylos, Aristofanés) se střídá mluvený dialog a zpěv sboru
stasimony - písně zpívané sborem někdy spojené s tancem
někdy bylo drama obohacené žalozpěvem nebo árií
hudba je jednohlasá zpívaná v unisonu nebo v oktávách a doprovod je také v unisonu
rytmus zajišťují básnická metra*
Hudbení památky
z Řecké hudby se zachovalo jen velmi málo (asi jen 15 fragmentů)
všechny skladby jsou jednohlasé
nejznámější je Seikilova píseň
nejstarší je úlomek stasimony Euripidova dramatu Oresta
notace byla dvojí - vokální (vychází z fonického písma) a instrumentální (vychází z alfabeiky)
nejrozšířenější nástroje jsou sedmi až jedenáctistrunná kythara (předchůdce kytary, drkancí), sedmi a méněstrunná lyra (drnkací) a dechový aulos (předchůdce hoboje)
krom toho znali Řekové i harfu, flétnu a varhany (proud vzduchu regulován vodním tlakem)
Hudební teorie
zavedení tří diatonických stupnic:
dórská: e f g a h c d e
frygická: d e f g a h c d
lydická: c d e f g a h c
Spojení s filosofií (estetikou)
Pythagoras vnímal svět jako soubor matematicko-hudebně fyzikálních jevů
zabýval se hlavně soustavami ladění
za zakladatele estetiky považujeme Pythagora, Ptolemaia a Quintiliana
nehovoříme ovšem ještě o estetice jako humanitní věděm ta ze za vznik připisuje Alexandru Baugmartenovu
Aristoteles a Platón byli přesvědčeni o vlivu hudby na psychiku
dále se hudba stává virtuóznější, dochází ke změně tónin pomocí modulací
postavení hudebníků je vyšší a stává se to plnohodnotných zaměstnáním
Starověký Řím
veškeré aspekty tehdejší hudby se zdokonalují
hudba Říma je nejvíce ovlivněna spíše externě, ovšem domací vlivy jsou taktéž součástí jejího vývoje
některé aspekty se zachovali i do dalších období
sociální postavení hudebníků upadá a musejí se sdružovat v menších spolcích
lze tak hovořít o prvních hudebních organizacích
Příchod nových kultur
do Evropy se dostávají Gallové a Keltové, nedlouho po nich Germáni a poté i Slované
všechny tyto kultury nějak přispěly do vývoje hudby
ve všech oblastech byla známa mnoha nástrojů (gusle, psalterium)