Starověká hudba

Exotické kultury

jako exotické kultury vnímamé kultury vyvíjející se mimo Evropu
bavíme se tedy o kultuře čínské (s tím také souvisí kultura japonská a korejská, případně zadoindická), předoindické a arabsko-perské (odtud se nejvíce ovlivnila hudba starověkého Řecka)
funkce hudby se z magické transformovala spíše na eticko-estetickou
hudenní teorie je v tomto období docela propracovaná, obzvláště v oblasti stupnicových řad
- pentatonická stupnice
- celotónová stupnice (starověká Čína)
- tóniny s čtvrttóny (Arábie)
propracovává se rytmus
u melodie dochází k menším odchylkám od unisona vzniké kolorováním, přidáváním ozdob či nechtěně (počátky heterofonie)
Bible také může sloučit jako okénko do kultury židovské, ovšem popisy nástrojů v ní jsou nedostatečné pro nějakou exaktnější představu
nástroje exotických kultur se v Evropské tradici uplatňují až mnohem později v 19. a hlavně 20. a 21. století

Starověké Řecko

Řecko se stává průkopníkem hudby v Evropě
hudba je vnímána jako velmi důležitá část umění
- dokládá to mýtus o Orfeovi, zpěvákovi a dříve zmíněné Múzy
hudba zaznívala v soukromí i na slavnostech
stala se předmětem úvah filozofů a státníků
prvním doloženým autorem hudby je Terpandros z Lesbu (z jeho díla se nic nezachovalo)
- přišel se sedmistrunnou lyrou a lydickou tóninou
- texty čerpal z Homéra
hudba doprovázela i Olympijské hry

kythárodie - zpěv za doprovody kythary
zpěvný přednes epických hrdinských básní
lyrika se vždy přednáší s hudebním doprovodem
- 7. - 6. století BC zažívá rozkvět
- lyrika sólová - hlavní představitelé: Alkaios, básnířka Sopfó
- lyrika chorická - hlavní představitel Pindaros

hudba stála u počátku řeckého dramatu
dythoramb (vesnický tance k úctě boha Dionýsa) - děkovný zpěv předzpěváka a sboru
- Thespis (6. století BC) - zavedení herců
zavedení herců vedlo k vývoji dialogu a ke vzniku řecké tragédie
v dramatech nejslavnějších autorů (Sofoklés, Euripidus, Aischylos, Aristofanés) se střídá mluvený dialog a zpěv sboru
- stasimony - písně zpívané sborem někdy spojené s tancem
- někdy bylo drama obohacené žalozpěvem nebo árií
hudba je jednohlasá zpívaná v unisonu nebo v oktávách a doprovod je také v unisonu
rytmus zajišťují básnická metra*

z Řecké hudby se zachovalo jen velmi málo (asi jen 15 fragmentů)
všechny skladby jsou jednohlasé
nejznámější je Seikilova píseň
nejstarší je úlomek stasimony Euripidova dramatu Oresta
notace byla dvojí - vokální (vychází z fonického písma) a instrumentální (vychází z alfabeiky)
nejrozšířenější nástroje jsou sedmi až jedenáctistrunná kythara (předchůdce kytary, drkancí), sedmi a méněstrunná lyra (drnkací) a dechový aulos (předchůdce hoboje)
- krom toho znali Řekové i harfu, flétnu a varhany (proud vzduchu regulován vodním tlakem)

zavedení tří diatonických stupnic:
- dórská: e f g a h c d e
- frygická: d e f g a h c d
- lydická: c d e f g a h c

Pythagoras vnímal svět jako soubor matematicko-hudebně fyzikálních jevů
- zabýval se hlavně soustavami ladění
za zakladatele estetiky považujeme Pythagora, Ptolemaia a Quintiliana
- nehovoříme ovšem ještě o estetice jako humanitní věděm ta ze za vznik připisuje Alexandru Baugmartenovu
Aristoteles a Platón byli přesvědčeni o vlivu hudby na psychiku
dále se hudba stává virtuóznější, dochází ke změně tónin pomocí modulací
postavení hudebníků je vyšší a stává se to plnohodnotných zaměstnáním

veškeré aspekty tehdejší hudby se zdokonalují
hudba Říma je nejvíce ovlivněna spíše externě, ovšem domací vlivy jsou taktéž součástí jejího vývoje
některé aspekty se zachovali i do dalších období
sociální postavení hudebníků upadá a musejí se sdružovat v menších spolcích
- lze tak hovořít o prvních hudebních organizacích

do Evropy se dostávají Gallové a Keltové, nedlouho po nich Germáni a poté i Slované
všechny tyto kultury nějak přispěly do vývoje hudby
- ve všech oblastech byla známa mnoha nástrojů (gusle, psalterium)
- vliv orientu dokazuje přítomnost chromatiky