- kulturní ohnisko je v Itálii
- začíná se více prosazovat instrumentální hudba i když vokální hudba stále tvoří velkou část soudobé hudební produkce
- nejprogresivnější je v hudbě Itálie a Německo
- Nizozemí v hudebních dějinách upadá
Afektová teorie
- afekt - prudké hnutí mysli, které neodpovídá podnětu
- afekt je tělesná reakce na podmět
- může se jednat o zrychlení tepu, zvýšení objemu průtoku krve apod.
- už ve starověkém řecku dochází k závěru, že hudba může takové fyzické změny vyvolat
- Gioseffo Zarlino
- renesanční hudební teoretik
- napsal spis Institutione harmoniche
- spojuje afekt s inetrvaly
- ty, které neobsahují půltón nazývá radostnými (v2, v3, v6)
- ty, které obsahují půltón nazývá smutnými (m2, m3, m6)
- odtud odvozuje durový trojzvuk, který má znít radostně, a mollový trojzvuk, který má znít smutně nebo vážně
- spojuje afekt s inetrvaly
- tento spis zavádí nový styl kompozice, monodii doprovázenou akordy
- afektová teorie dala základ programní hudbě a výrazovému principu v hudbě
- afektová teorie přispěla k vytvoření nového druhu hudby, opeře
Řeč je paní, nikoliv služka hudby. - Claudio Monteverdi
- hudba se snaží napodobit lidskou řeč
Nové druhy hudby
- zprvu je barokní hudba velmi neustálená a jednotlivá díla majívelmi obecné formy
- později se ustaluje několik nových přesněji definovaných druhů
Vokálně-instrumentální druhy
Opera
- opera má své počátky už ve starověku, kde se v některých částech dramatu text zpíval za instrumentálního doprovodu
- v období baroka se začíná prokomponovávat celý text
Počátky opery
- o počátcích opery začíná diskutovat na přelomu 16. a 17. století skupina šlechticů, básníků a dalších umělců, zvaná Florentská cermata
- předchůdcem může být i tzv. italské intermedium - zpěvní a taneční vložky do slavnostních her na dvorech šlechticů
- dále to mohli být francouzské ballets de cour - dvorské balety
- za předjímatele opery lze považovat anglické masques - spojení zpěvu hudby a tance
- např. Circé - Královnin balet - spojení mluveného slova, sólového a sborového zpěvu a tanců v jednom dějovém pásmu
Itálie
Ranně barokní opera
- opery se hrávají na dvorech
- mají bohatou výpravu
- libreta přebírají děj z tzv pastorálního dramatu (idylické příběhy z pastýřského života)
- děj je jednoduchý, často se vyskytuje monolog
- rozvijí se tzv. monodický styl - zpěv je doprovázen generálním basem, tj. pouze akordy, které se mění jen pomalu a hrají po celou dobu fráze
- zpěv je ozvláštňován improvizací
- sóla jsou ojediněle přerušena sborem
Claudio Monteverdi
- většina jeho děl se nedochovala
- dochovanou hudbu tvoří 9 knih madrigalů a hlavně tři kompletní opery (u ostatních se nedochovala hudba nebo části libreta)
- L’Orfeo - děj založený na mýtu o Orfeovi
- Il ritorno d’Ulisse in partia - děj převzat z Homérovy Odysei
- L’incornazione di Poppea - děj popisuje historickou událost, korunovaci milenky císaře Nera (Poppei)
- nejdříve skládal v tradici renesanční polyfonie, později začal více experimentovat a položil tak základy hudby baroka
Jacopo Peri
- napsal první dílo, které je dnes považováno z operu, Dafne
- libreto se dochovalo téměr celé, ale hudba byl těměř kompletně ztracena
- je také autorem první dochované opery, Euridice
Středné barokní opera
- opera se hraje nejen na dvorech aristokratů, ale také ve veřejných operních sálech
- od pastorálních námětů se přechází k námětům mytologickým a historickým
- dějová výstavba není příliš logická a dá se říct, že spíš než o předání děje a myšlenky je opera o atrktivních scénách
- dlouhé recitativy narušují instrumentální krátké části
- doprovod už nebývá jen jeden dlouhý držený akord ale spíše ostinato
- typické je přidání sólového nástroje, který soupeří se zpěvákem
Francesco Cavalli
- používá menší orchestr, který se vejde do veřejného domu
- napsal celkem 41 oper, z nich se zachovalo 27
- krom oper psal i konzervativnější polyfonní skladby, například Messa Requiem (tu psal pravděpodobně pro sebe)
Antonio Cesti
- psal primárně opery, ale tvořil i nové vokální skladby
Il pomo d’oro
- opera psána k svatbě rakouského císaře Leopolda I.
- je mnohem komplexnější a náročnější na předvedení
- je psaná pro velký orchestr a několik sborů
- používá různé mechanické vymoženosti k vyobrazení námořních bitev, bouří nebo nástroje deus ex machina
La Dori
- je to tragikomická opera o omylech identit
- žena se převlékne za muže a povede se jí získat její ztracenou lásku
- jiný muž se zase převlékne za ženu a zamiluje se do něj další muž
Francesco Provenzale
Alessandro Stradella
- napsal alespoň 6 oper
- jeho nejvýznamějším údělem je vytvoření nové hudební formy, concerto grosso
- je tedy nejslavnější pro své instrumentální skladby
Pozdně barokní opera - opera seria
- libreto opery se píše podle jasných pravidel
- opera má tři akty
- obsahem je boj aristokratů se složitými intrikami
- střídají se tři hlavní hudební prostředky
- recitativo secco - jednoduchá a chudá zpívaná melodie s jednoduchým doprovodem (většinou cembalo)
- recitativo accompagnato - jednoduchá zpívaná melodie s komplexnějším doprovodem, sloužící k přechodu do árie
- árie - komplexní zpívaná melodie s komplexním doprovodem
- sbor už se v opeře nevyskytuje, doprovod je více a více zjednodušován
- hlavní linky jsou věnovány primárně sopranistům a altistům (mužské role zpívají většinou kastráti)
- populární je tzv. velká da capo árie, ktero tvoří dvoudílná árie, jejíž druhá část je variovaná první část
- variace jsou především v doprovodu
- variace ve zpěvu tvoří zpěvák hlavně imrpovizací
- před operou se v první polovině 18. století vyskytuje ouverture, tehdy nazvaná sinfonia
- bylo to jednodušší dílo, temticky nesouviselo s operou
- stalo se základem klasicistní symfonie
Alessandro Scarlatti
- napsal více než 100 oper a mnoho dalších kantát a mší
- jeho první opera se hrála když mu bylo 19 a ve 24 se stal neapolským dvorním kapelníkem
- dílo:
- Rasaura (1690)
- Eraclea (1690)
- Il prigionero (1698)
- Tigrane (1715)
- Telemaco (1718)
Pietro Metastasio
- nejvýznamější libretista
- napsal více než 50 libret
Francie
- zpočátku Francie nepříjmá původní představy o opeře z Itálie
- první francouzkou operou je Pastorale s hudbou Roberta Camberta
Jean Baptiste Lully
- řídil Velký sbor viol (soubor velkého množství strunných nástrojů)
- složil 30 ballets de cour
- nejvýznamější je pro zavedení formy tragédie lyrique
- byly to opery o pěti aktech a prologu
- libreta oslavovali krále na antické náměty
- ta byla na vysoké jazykové a básnické úrovni
- doprovod k recitativům je propracovanější
- nepoužívá koloratury a zavrhuje kastráty
- jeho orchestr neobsahoval jen smyčce, ale i tympány, loutny a dechy
- dirigoval okovanou holí, kterou udával tempo údery do země
- jednou si prorazil střevíc a zemřel na otravu krve
Jean Philippe Rameau
- jako mladší skládal pro sólové nástroje, později se vrhnul na opery
- napsal celkem 22 prací, z nichž čtyři jsou operami, zbytek náleží žánru opera-ballet nebo jen balet
- mezi jeho nejznámější opery patří:
- Hyppolyte et Aricie
- Les Indes Galantes
- Castor et Pollux
- Dardanus
- působil také jako hudební teoretik a věnoval se zejména tonální:
- harmonii (otázka dualismu dur-moll)
- stavbě a funkci akordů (základní harmonické funkce - tonika, dominanta, subdominanta)
- zahušťováním akordů (tzv. rameauvská sexta - c, e, g, a)
Německo (a německy hovořící země)
do Německa a Rakouska se opera dostala jak v tištěné podobě, tak přímou činností italských hudebníků na dvorech
Rakousko
- na habsburském dvoře byla opera podporována
- císaři byli sami skladatelé a opera jim přišla atraktivní
- císař Leopold I. založil první stále operní divadlo ve Vídni (existuje dodnes jako Státní opera)
Německo
- centrem německé opery se stává Hamburk
Heinrich Schütz
- je autorem první německé opery
- bohužel se toto dílo nedochovalo
- krom opery se našel v duchovní hudbě
- nejvýznamější díla:
- Žalmy Davidovy - uplatnění benátské techniky vícesboru a nástrojového doprovodu
- Cantiones sacrae - mistrovské motetové dílo
- Symphonie - soubor duchovních koncertů
- mnoho zpracování pašijí
- Magnificat - poslední dílo
- nejvýznamější díla:
Sigmund Stagen
- je autorem první dochované německé opery - Seelwig
- je to mravoučná alegorie s pastorálními prvky
Johann Kusser
- bratislavský rodák
- působil v mnoha evropských městech
- nejvýznamější díla:
- Ariadna
- Cleopatra
- Poros
- Julia
Reinhard Keiser
Anglie
Henry Purcell
- už jako dítě skládal církevní skladby a fugy
- v 18 se stal varhaníkem ve Westminsteru a ve 23 jedním ze tří varhaníků královské kapely
- skládál hudbu k Shakespearovým činohrám
- složil mnoho děl, které se podobají operám, ale pouze jeho jedno dílo - Dido and Aenes - skutečnou operou
- jeho hudba je velmi vážná a propracováná
Oratorium
- je to obrovská a komplexní forma zpracovávající nějaký náboženský příběh
- od opery se liší tím, že není určeno k scénickému provedení
- předchůdcem oratorií jsou mešní skladby, které vytvářeli jakoby dialog dvou sborů
- předchůdcem je skladba Rappresentazione di anima e di corpo skladatele Emilia de Cavalieriho
- za zakladatele je považován Giacomo Carissimi
- zprvu existují dva druhy
- oratorium latinské - přebírá texty přímo z bible
- oratorio vorgale - užívá básnických textů v národním jazyce
- později zcela převažuje
- námety jsou přebírány přímo z bible (častěji ze Starého zákona) nebo zpracovávají příbehy různých svatých nebo dokonce vytváří milostný příběh na základě biblického příběhu (hovoříme o oratorio erotico)
- zhudebnění je stejné jako u opery
- má dva díly (něco jako akty), které jsou proloženy kázáním
- zprvu má oratorium postavu vypravěče (historicus), která se ale později vytrácí
- později se oratorium stále zesložiťuje a přidávají se prvky, které ve finále vytvoří něco velmi podobného formě opera seria
Pašije
- je to speciální druh oratoria
- zpracovává příběh umučení Krista
- tento příběh byl už zpracováván dříve jako chorální pašije, později motetové (prokomponované) pašije nebo responzoriální pašije
- novým typem po přídání nástrojů jsou oratoriové pašije
- přebírají přímo text z bible
- vývoj se zastavuje po zákazu hudebních nástrojů při bohoslužbě pašijového týdne
- později se většina biblického textu nahrazuje básnickými texty, a z pašijí se stává jen oratorium (tzv. pašijové oratorium)
Kantáta
- kantáty začínají jako krátké světské písně zpívané na dvorech aristokratů
- podobají se renesanční umělé světské tvorbě
- z jednoduchýh monodií se poté tvoří jednodušší recitativy a melodicky bohatší árie
Komorní kantáta
- tématy jsou láska, mytologie a další pastorální náměty
- jednotlivé části kantáty jsou spojeny variacemi různých prvků dříve použitých nebo nově i refrénovým opakováním
- do roku 1700 není forma kantáty příliš ustálená
- forma se ustaluje na dvě árie spojené recitativem
- tvoří se i další formy, například dvojitá kantáta, tedy dvě árie a dueto
- větší skladby mají předehru a závěrečný sborový zpěv
- později se komorní kantáta vytrácí a přeformuje se v jinou klasicistní formu
Chrámová kantáta (duchovní koncert)
- chrámová kantáta se předvádí při bohoslužbách
- jde o vícedílné skladby
- jejich zpracování je pestré
- existují kantáty vokální, vokální s doprovodem, až pro 3 sólisty, sbor a doprovod nebo několik sborů s doprovodem
- jsou komponovány na náboženské texty
- krom toho se rozvijí dále i motet, mše a vícehlasá strofická píseň
- u mše se mění její dynamické a kompoziční vrcholy, které se přesouvají dříve do mše
Instrumentální druhy
Sonáta
- vícedílná skladba
- komorní obsazení
- Canzon
- předchůdce sonáty
- jednověté kratší komorní skladbičky
- forma ABA
- homofonní nebo volně polyfonní
- netypičtěji pro trio komorních nástrjů
- genrál bas (nejčastěji cembalo)
- dva komorní nástroje (nejčastěji housle)
- později se triové uspořádání zpřísňuje
- struné nástroje jsou samotné většinou doprovázeny cembalem
- dochází k upřednostnění sólové sonáty
- vrcholem jsou sólové cembalové sonáty
Chrámová sonáta
- určena pro doprovod bohuslužby
- má čtyři věty:
- I. pomalá vážná
- II. rychlá ve fugovém stylu
- III. pomalá zpěvná
- v jiné tónině
- trojdobý takt
- někdy má taneční charakter
- IV. rychlá ve volně fugovém stylu
- v původní tónině
- většinou má taneční charakter
- každá věta má dva díly:
- první díl je zakončen modulací do dominantní (příp. paralelní) tóniny
- potom se opakuje
- druhý díl rozvijí původní modulaci a nakonec se vrací do tóniky
- potom se opakuje
- schéma: |: T-D/Tp :||: X–T :|
- první díl je zakončen modulací do dominantní (příp. paralelní) tóniny
- rozivjí jedno téma skrz celou skladbu
- případně sérií motivů
Komorní sonáta
- méně stabilizovaný sled kontrastních vět
- později splývá se suitou