Notopis

Hodnota a tvary not, notová osnova

Části noty

hlavička
- může být vyplněná nebo nevyplněná
  - nevyplněná je jen u celé a půlové noty
nožka
- podle toho jestli míří nahoru nebo nolu se zapisuje napravo nebo nalevo od hlavičky
praporec
- míří vždy na pravé straně
- může být jednoduchý, dvojitý, trojitý, čtyřnásobný
následuje-li za sebou několik not osminových nebo kratších, spojují se trámcem, který je podle praporců jednoduchý, dvojitý, trojitý a čtyřnásobný

nad a pod osnovou můžeme přidávat pomocné linky
linky a mezery číslujeme zdola nahorů, pomocné linky nad osnovou číslujeme stejně jako zbytek osnovy a pomocné linky pod osnovou zezhora dolů

noty se zapisují na linky i do mezer
nožky not se zapisují nahoru od třetí linky notové osnovy
trámce not se zapisují šikmo podle výšky not a můžou spojovat různé délky not
v zápisu vícehlasné hudby může několik not mít společnou nožku
- někdy je možné zdůraznit samostatnost hlasů tím, že jeden hlas se píše s nožkou nahoru a druhý s nožkou dolů
  - pokud oba hlasy dorazí ke stejné notě, obě nožky stále mohou mířít jiným směrem a zároveň mohou tyto noty různě dlouhé
- souzvuky sousedních tónů se píší se společnou nožkou a hlavičky míří každá jiným směrem

jména not v osnově určuje znaménko zvané klíč
zapisuje se na začátek osnovy na každém řádku nebo když se přechází mezi klíči
užíváme čtyř klíčů

Značky klíčů
- G klíč (houslový klíč) - určuje postavení noty g1 na druhé lince
- F klíč (basový klíč) - určuje postavení noty f na čtvrté lince
- C klíč (altový klíč) - určuje postavení noty c1 na třetí lince
- C klíč (tenorový klíč) - určuje postavení noty c1 na čtvrté lince
  
  Umístění základní tónové řady v tónové soustavě
nejvíce se používají klíče houslový a basový
- zakončení houslového klíče je na druhé lince, kde se nachází i nota g1, proto G klíč
- hlavička basového klíče leží na čtvrté lince, kde se nachází i nota f, proto F klíč
v altovém klíčí se zapisují noty ve střední poloze zejména pro violu
v tenorovém klíčí se píše hlavně pro violoncello, fagot a pozoun
existují i další klíče F a C, které udávají postavení not f a c1 na jiných linkách, jinak mají stejné tvary (nejčastější je sopránový klíč)

pomlky značí místa ve skladbě, ve kterých nástroj mlčí
mají stejné hodnoty jako noty

Značky pomlk
- celá pomlka je silná vodorovná čárka, která visí na čtvrté lince
- půlová pomlka má stejný tvar jako celá pomlka, ale leží na třetí lince
- osminové a další pomlky mají stejný tvar a počet háčků udává počet praporců
- čtvrťová pomlka má specifický tvar
celá pomlka značí pomlku na celý takt, proto se jí také říká celotaktová
ve vícehlasém zápisu se podle potřeby píší pod i nad osnovu
- k půlové a celé pomlce se pak přidává linka, k celé nad a půlové pod pomlku
vícetaktové pomlky se dříve označovali různými tvary, v současné době se přistupuje spíše k delším vodorovný či šikmým čarám s čáslem, které udáva počet taktů, kdy nástroj mlčí

krátká pomlka (umístěná vetšinou na konci fráze) značená krátkou šikmou čarou se nazývá césura slouží například u vokálních skladeb k nadechnutí

nad celotaktovou pomlku se někdy píše G.P., generální pauza
- taková pomlka nemá určenou délku a její délku tak určuje hráč, sbormistr nebo dirigent

pokud je v orchestrální skaldbě část, ve které některý z nástrojů vůbec nehraje, píše se do jeho partu slovo tacet, z lat. mlčí

jednoduché zvýšení se značí křížkem ($\sharp$), dvojité zvýšení potom dvojkřížkem ($x$ nebo $\sharp\sharp$) před notou
jednoduché snížení značí bé nebo béčko ($\flat$), dvojité snížení pak dvojbéčkem nebo dvojité bé ($\flat\flat$) před notou
posuvky ruší odrážka ($\natural$), dvojité posuvky pak ruší dovjitá odrážka ($\natural\natural$) před notou
- pokud po dvojitém zvýšení následuje nota s jednoduchým zvýšením, zapíšeme před notu buď křížek nebo odrážku a křížek ($\natural\sharp$)
pokud po dvojitém snížení následuje nota s jednoduchým zvýšením, zapíšeme před notu buď béčko nebo odrážku a béčko ($\natural\flat$)

noty lze kromě základní způsoby dělení na poloviny dělit i na třetiny, pětiny a další
toho docílíme pomocí nepravidelných rytmických skupin - duol, triol, kvartol, kvintol, sextol, septol,…
vypisují se notami odpovídající délky a nad ně se zapíše podle dělení číslo a případně se skupina uzavře do svorek

- noty stejné délky jde případně dále dělit nebo spojovat

- lze přídávat i pomlky

- méně často se vyskytují i nepravidelné rytmické skupiny v nepravidelných rytmických skupinách

noty lze prodloužit jejich spojení pomocí obloučku (méně často teček) - ligaturou
ligatura spojuje noty stejné výšky, na délce už nezáleží
může spojovat noty i přes takty
ligaturou pomlky většinou nespojujeme

tečka vpravo u noty znázorňuje prodloužení o její polovinu (např.: nota půlová s tečkou trva 3 doby)
tečka nemusí být jen jedna, každá další znázorňuje prodloužení o polovinu poloviny a polovinu poloviny poloviny,… (tedy o 1/4, 1/8,…)
tečka může prodlužovat i pomlky

pokud chceme notu prodloužit, ale nechceme aby zabírala v taktu více místa, můžeme použít korunu, nebo-li fermatu
- značí se malím obloučkem, ve kterém je tečka
fermata neprodlužuje notu o nějakou konkrétní dobu a je na cítění hráče, jak dlouhou notu udělá
- obvykle se uvádí, že koruna prodlužuje notu na dvojnásobek původní délky
skladatel může upřesnit prodloužení přídáním slov jako brevis (krátká) nebo longa (dlouhá)
fermata se píše i nad pomlky nebo nad a pod taktové čáry, což značí libovolně dlouhou pomlku