každý tón má svoji výšku, která je dána počtem kmitů určitého tělesa za nějakou dobu (kmitočtem)
fyzikální veličina kmitočet, nebo také frekvence
je definována jako počet kmitů za 1 sekundu a má jednotku hertz (Hz)
výška tónu s přesně daným kmitočtem se nazývá absolutní výška
zahrajeme-li na nějaký hudební nástroj nějakou melodii a poté tu stejnou v nižší či vyšší poloze, bude ným taková melodie znít téměř stejně
to je kvůli tomu, že při snižování nebo zvyšování nějaké melodie neměníme vzdálenosti mezi jednotlivými tóny
výška tónu, která je dána závislostí na tónech okolo se nazývá relativní výška
relativní sluch je vlastnost všech lidí a umožňuje nám rozeznávat vzdálenosti mezi jednotlivými tóny
absolutní sluch (perfect pitch) je vlastnost mnohem vzácnější a umožňuje rozeznávat přesné výšky tónů
hudba je založená na relativních výškách tónů, ale využívá samozřejmě jejich absolutní výšku
Komorní $a$, soustavy ladění
notopis uvádí výšky relativní
hudební nástroje mohou být naladěny o něco níž nebo víš, přitom na ně lze hrát stejně dobře jako na nástroje naladěné podle nějakého standardního systému
jednotlivý hudební nástroj může být naladěn výše či níže, avšak skupina nástrojů nebo celý orchestr potřebuje standardní systém
podle mezinárodní dohody z roku 1953 se má ladění provádět podle tónu a1 o výšce 440 Hz, který se nazývá komorní a
dříve mělo komorní a výšku nižší, 435 Hz
ke stanovení výšek ostatních tónů se používá soustav ladění
nejběžnější je soustava rovnoměrného temperovaného ladění - 12-TET, která rozděluje oktávu na 12 stejně od sebe vzdálených tónů
ve východní, orientální hudbě se užívá i jiných soustav ladění, například 24-TET, pythagorejské ladění, dydimické ladění, etc.
