Zvuk, tón

Zvuky

  • zvuky jsou vše, co slyšíme
  • chvějící se těleso rozechvívá okolní vzduchm který rozechvívá sluchové ústrojí a to vnímame jako zvuk
  • dělíme je na tóny a hluky

Tóny

  • tón je zvuk s určitou přesnou výšku
  • vzniká pravidelným kmitáním tělesa
  • tóny stejné výšky nemusí znít stejně
    • například tón a1 zahraný na klavír nebude znít stejně jako tón a1 zahraný na housle nebo stejný tón zazpívaný sborem, ale jeho výška bude stále stejná

Hluky

  • hluky jsou všechny zvuky vyjma tónů
  • například jsou to rány, praskání, skřípaní, syčení nebo šramot
  • vznikají nepravidelným kmitáním tělesa
  • výšku hluku nelze přesně určit
    • lze jen říct, že je přibližně vysoký nebo hluboký
  • v hudbě se nejčastěji setkáváme s tóny, které jsou buď hrané na hudební nástroje nebo zpívané lidským hlasem
  • místy se ovšem setkáme i s hluky
    • třeba malý bubínek nebo triangl

Vlastnosti tónu

  • zakladními čtyřmi vlastnostmi tónů jsou délka, síla, barva a výška
  • tóny mohou být krátké, dlouhé, vemli krátké, delší, kratší apod.
  • podle toho jak silně tóny znějí rozlišujeme jejich různou sílu, které může být silná, slabá, velmi silná, slabší nebo zesylující a zeslabující
  • barvu tónu určuje jeho původ, tedy jestli ze zahrál na housle nebo na klavír nebo ho zazpíval můž či žena, a také jeho sluchový vjem, tedy ostrý, jasný, temný, dutý apod.
  • výšku tónů dělíme na vysoké a hluboke, velmi vysoké apod.
    • přesnou výšku určuje pomocí kmitů za vteřinu (Hz)
      • nejhlubší tóny mají okolo 20 Hz a nejvyšší i několik tisíc Hz
      • tóny střední výšky s pohybují okolo 500 Hz
  • hluky mají stejné čtyři vlastnosit, jen výška nelze přesně určit
    • nepravidelné kolísání způsobuje někdy i kolísání v síle či barvě hluku
    • vysoké hluky, například zvuk zvonu, se často blíží k tónu, ale jeho výška většinou nejde zcela přesně určit
      • analogicky je to u hudebních nástrojů, u kterých jsou velice nízké tóny často podobné jen hlukům

Tónová soustava, jména tónů

  • tónová soustava je přehledně uspořádání všech tónů, uživaných v hudbě podle jejich výšek
    • nevšímá si ani délky, síly nebo barvy
  • základem tónové soustavy je sedm tónů, které nazýváme c, d, e ,f ,g, a, h
    • těchto sedm tónů se v soustavě několikrát opakuje v různých výškách a souhrně se nazývá základní tónová řada
    • vzdálenost mezi dvěma nejbližšími c v tónové soustavě se nazývá oktáva
  • tónová soustava obsahuje celkem 9 oktáv:
    • subkontrakontravelkámalájednočárkovaná až pětičárkovaná
    • podobně se jmenují i tóny příslušící těmto oktávám (kontra A, malé d, tříčárkované h)
  • z krajních oktáv se v hudbě používají jen něktré tóny a to spíš vzácně

Tóny zvýšené a snížené

  • každý tón tónové soustavy mužeme buď jednou nebo dvakrát zvýšit nebo snížit
    • jednoduché zvýšení se v názvu tónu označuje suffixem -is, dvojité potom -isis
    • jednoduché snížení se označuje suffixem -es, dvojité -eses
    • v některých případech se název mírně upravuje:
      • a -> as, asas
      • e -> es,eses
      • h -> hes, heses (konvenčně se hes nahrazuje b)
  • tóny c, d, e, f, g, a, h se považují za tzv. základní, zatímco tóny zvýšené či snížené se zase považují z tóny odvozené (alternované)
    • snižování či zvyšování se pak říká alterace

Celý tón a půltón, tóny enharmonické

  • základních a odvozených tónů je celkem 35, avšak rozeznáváme pouze 12 tónových výšek
    • z toho plyne, že 2 až 3 tóny různého jména mají stejnou výšku
    • lze to ilustrovat takto:
      Enharmonické záměny na klaviatuře
      Enharmonické záměny na klaviatuře
      • na obrázku je klaviatura, která je vidět třeba na klavíru nebo akordeonu
    • například tón, který je vyšší než d, ale zároveň nižší než e se může nazývat dis, es nebo feses
  • tónům, které mají stejnou výšku, ale jiný název se říká enharmonické a přepis názvu jednoho tónu na jiný název toho samého tónu se říká enharmonická záměna
  • nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny v evropské hudbě se nazývá půltón a nachází se vždy mezi dvěma sousedními klávesami klaviatury
    • například vzdálenost mezi f a fis je půltón, stejně tak vzdálenost mezi h a c je půltón
  • dva půltóny dohromady dají celý tón
  • klasická oktáva se tedy skládá ze dvou púltónů (e-fh-c) a pěti celých tónů (c-d-ef-g-a-h)

Diatonický a chromatický půltón

  • půltóny dělíme na datonické a chromatické
  • Diatonický půltón 
    • tvoří tóny odvozené od dvou sousedních, různých, základních tónů
    • například c - des
  • Chroamtický púltón 
    • tvoří tóny odvozené od stejného základního tónu
    • například c - cis
  • naše základní tónová řada je tedy v podstatě diatonická a pokud ji doplníme všemi ostatními tóny zvýšenými, dostaneme řadu chromatickou