Zvuk, tón
Zvuky
- zvuky jsou vše, co slyšíme
- chvějící se těleso rozechvívá okolní vzduchm který rozechvívá sluchové ústrojí a to vnímame jako zvuk
- dělíme je na tóny a hluky
Tóny
- tón je zvuk s určitou přesnou výšku
- vzniká pravidelným kmitáním tělesa
- tóny stejné výšky nemusí znít stejně
- například tón a1 zahraný na klavír nebude znít stejně jako tón a1 zahraný na housle nebo stejný tón zazpívaný sborem, ale jeho výška bude stále stejná
Hluky
- hluky jsou všechny zvuky vyjma tónů
- například jsou to rány, praskání, skřípaní, syčení nebo šramot
- vznikají nepravidelným kmitáním tělesa
- výšku hluku nelze přesně určit
- lze jen říct, že je přibližně vysoký nebo hluboký
- v hudbě se nejčastěji setkáváme s tóny, které jsou buď hrané na hudební nástroje nebo zpívané lidským hlasem
- místy se ovšem setkáme i s hluky
- třeba malý bubínek nebo triangl
Vlastnosti tónu
- zakladními čtyřmi vlastnostmi tónů jsou délka, síla, barva a výška
- tóny mohou být krátké, dlouhé, vemli krátké, delší, kratší apod.
- podle toho jak silně tóny znějí rozlišujeme jejich různou sílu, které může být silná, slabá, velmi silná, slabší nebo zesylující a zeslabující
- barvu tónu určuje jeho původ, tedy jestli ze zahrál na housle nebo na klavír nebo ho zazpíval můž či žena, a také jeho sluchový vjem, tedy ostrý, jasný, temný, dutý apod.
- výšku tónů dělíme na vysoké a hluboke, velmi vysoké apod.
- přesnou výšku určuje pomocí kmitů za vteřinu (Hz)
- nejhlubší tóny mají okolo 20 Hz a nejvyšší i několik tisíc Hz
- tóny střední výšky s pohybují okolo 500 Hz
- přesnou výšku určuje pomocí kmitů za vteřinu (Hz)
- hluky mají stejné čtyři vlastnosit, jen výška nelze přesně určit
- nepravidelné kolísání způsobuje někdy i kolísání v síle či barvě hluku
- vysoké hluky, například zvuk zvonu, se často blíží k tónu, ale jeho výška většinou nejde zcela přesně určit
- analogicky je to u hudebních nástrojů, u kterých jsou velice nízké tóny často podobné jen hlukům
Tónová soustava, jména tónů
- tónová soustava je přehledně uspořádání všech tónů, uživaných v hudbě podle jejich výšek
- nevšímá si ani délky, síly nebo barvy
- základem tónové soustavy je sedm tónů, které nazýváme c, d, e ,f ,g, a, h
- těchto sedm tónů se v soustavě několikrát opakuje v různých výškách a souhrně se nazývá základní tónová řada
- vzdálenost mezi dvěma nejbližšími c v tónové soustavě se nazývá oktáva
- tónová soustava obsahuje celkem 9 oktáv:
- subkontra, kontra, velká, malá, jednočárkovaná až pětičárkovaná
- podobně se jmenují i tóny příslušící těmto oktávám (kontra A, malé d, tříčárkované h)
- z krajních oktáv se v hudbě používají jen něktré tóny a to spíš vzácně
Tóny zvýšené a snížené
- každý tón tónové soustavy mužeme buď jednou nebo dvakrát zvýšit nebo snížit
- jednoduché zvýšení se v názvu tónu označuje suffixem -is, dvojité potom -isis
- jednoduché snížení se označuje suffixem -es, dvojité -eses
- v některých případech se název mírně upravuje:
- a -> as, asas
- e -> es,eses
- h -> hes, heses (konvenčně se hes nahrazuje b)
- tóny c, d, e, f, g, a, h se považují za tzv. základní, zatímco tóny zvýšené či snížené se zase považují z tóny odvozené (alternované)
- snižování či zvyšování se pak říká alterace
Celý tón a půltón, tóny enharmonické
- základních a odvozených tónů je celkem 35, avšak rozeznáváme pouze 12 tónových výšek
- z toho plyne, že 2 až 3 tóny různého jména mají stejnou výšku
- lze to ilustrovat takto:
- na obrázku je klaviatura, která je vidět třeba na klavíru nebo akordeonu
- například tón, který je vyšší než d, ale zároveň nižší než e se může nazývat dis, es nebo feses
- tónům, které mají stejnou výšku, ale jiný název se říká enharmonické a přepis názvu jednoho tónu na jiný název toho samého tónu se říká enharmonická záměna
- nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny v evropské hudbě se nazývá půltón a nachází se vždy mezi dvěma sousedními klávesami klaviatury
- například vzdálenost mezi f a fis je půltón, stejně tak vzdálenost mezi h a c je půltón
- dva půltóny dohromady dají celý tón
- klasická oktáva se tedy skládá ze dvou púltónů (e-f, h-c) a pěti celých tónů (c-d-e, f-g-a-h)
Diatonický a chromatický půltón
- půltóny dělíme na datonické a chromatické
- Diatonický půltón
- tvoří tóny odvozené od dvou sousedních, různých, základních tónů
- například c - des
- Chroamtický púltón
- tvoří tóny odvozené od stejného základního tónu
- například c - cis
- naše základní tónová řada je tedy v podstatě diatonická a pokud ji doplníme všemi ostatními tóny zvýšenými, dostaneme řadu chromatickou