chvějící se těleso rozechvívá okolní vzduchm který rozechvívá sluchové ústrojí a to vnímame jako zvuk
dělíme je na tóny a hluky
Tóny
tón je zvuk s určitou přesnou výšku
vzniká pravidelným kmitáním tělesa
tóny stejné výšky nemusí znít stejně
například tón a1 zahraný na klavír nebude znít stejně jako tón a1 zahraný na housle nebo stejný tón zazpívaný sborem, ale jeho výška bude stále stejná
Hluky
hluky jsou všechny zvuky vyjma tónů
například jsou to rány, praskání, skřípaní, syčení nebo šramot
vznikají nepravidelným kmitáním tělesa
výšku hluku nelze přesně určit
lze jen říct, že je přibližně vysoký nebo hluboký
v hudbě se nejčastěji setkáváme s tóny, které jsou buď hrané na hudební nástroje nebo zpívané lidským hlasem
místy se ovšem setkáme i s hluky
třeba malý bubínek nebo triangl
Vlastnosti tónu
zakladními čtyřmi vlastnostmi tónů jsou délka, síla, barva a výška
tóny mohou být krátké, dlouhé, vemli krátké, delší, kratší apod.
podle toho jak silně tóny znějí rozlišujeme jejich různou sílu, které může být silná, slabá, velmi silná, slabší nebo zesylující a zeslabující
barvu tónu určuje jeho původ, tedy jestli ze zahrál na housle nebo na klavír nebo ho zazpíval můž či žena, a také jeho sluchový vjem, tedy ostrý, jasný, temný, dutý apod.
výšku tónů dělíme na vysoké a hluboke, velmi vysoké apod.
přesnou výšku určuje pomocí kmitů za vteřinu (Hz)
nejhlubší tóny mají okolo 20 Hz a nejvyšší i několik tisíc Hz
tóny střední výšky s pohybují okolo 500 Hz
hluky mají stejné čtyři vlastnosit, jen výška nelze přesně určit
nepravidelné kolísání způsobuje někdy i kolísání v síle či barvě hluku
vysoké hluky, například zvuk zvonu, se často blíží k tónu, ale jeho výška většinou nejde zcela přesně určit
analogicky je to u hudebních nástrojů, u kterých jsou velice nízké tóny často podobné jen hlukům
Tónová soustava, jména tónů
tónová soustava je přehledně uspořádání všech tónů, uživaných v hudbě podle jejich výšek
nevšímá si ani délky, síly nebo barvy
základem tónové soustavy je sedm tónů, které nazýváme c, d, e ,f ,g, a, h
těchto sedm tónů se v soustavě několikrát opakuje v různých výškách a souhrně se nazývá základní tónová řada
vzdálenost mezi dvěma nejbližšími c v tónové soustavě se nazývá oktáva
tónová soustava obsahuje celkem 9 oktáv:
subkontra, kontra, velká, malá, jednočárkovaná až pětičárkovaná
podobně se jmenují i tóny příslušící těmto oktávám (kontra A, malé d, tříčárkované h)
z krajních oktáv se v hudbě používají jen něktré tóny a to spíš vzácně
Tóny zvýšené a snížené
každý tón tónové soustavy mužeme buď jednou nebo dvakrát zvýšit nebo snížit
jednoduché zvýšení se v názvu tónu označuje suffixem -is, dvojité potom -isis
jednoduché snížení se označuje suffixem -es, dvojité -eses
v některých případech se název mírně upravuje:
a -> as, asas
e -> es,eses
h -> hes, heses (konvenčně se hes nahrazuje b)
tóny c, d, e, f, g, a, h se považují za tzv. základní, zatímco tóny zvýšené či snížené se zase považují z tóny odvozené (alternované)
snižování či zvyšování se pak říká alterace
Celý tón a půltón, tóny enharmonické
základních a odvozených tónů je celkem 35, avšak rozeznáváme pouze 12 tónových výšek
z toho plyne, že 2 až 3 tóny různého jména mají stejnou výšku
lze to ilustrovat takto:Enharmonické záměny na klaviatuře
na obrázku je klaviatura, která je vidět třeba na klavíru nebo akordeonu
například tón, který je vyšší než d, ale zároveň nižší než e se může nazývat dis, es nebo feses
tónům, které mají stejnou výšku, ale jiný název se říká enharmonické a přepis názvu jednoho tónu na jiný název toho samého tónu se říká enharmonická záměna
nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny v evropské hudbě se nazývá půltón a nachází se vždy mezi dvěma sousedními klávesami klaviatury
například vzdálenost mezi f a fis je půltón, stejně tak vzdálenost mezi h a c je půltón
dva půltóny dohromady dají celý tón
klasická oktáva se tedy skládá ze dvou púltónů (e-f, h-c) a pěti celých tónů (c-d-e, f-g-a-h)
Diatonický a chromatický půltón
půltóny dělíme na datonické a chromatické
Diatonický půltón
tvoří tóny odvozené od dvou sousedních, různých, základních tónů
například c - des
Chroamtický púltón
tvoří tóny odvozené od stejného základního tónu
například c - cis
naše základní tónová řada je tedy v podstatě diatonická a pokud ji doplníme všemi ostatními tóny zvýšenými, dostaneme řadu chromatickou
