• skládá se z věty hlavní a libovolného počtu vět vedlejších
• věta vedlejší se k větě hlavní připojuje různými spojovacími výrazy:
  • podřadící spojky: že, protože, poněvadž, aby, jak, jako, jakmile, pokud, ač, ačkoliv, třebaže, přestože, když, než,…
  • vztažná zájmena: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
  • vtažné příslovce: kam, kde, kudy, odkud, kdy, odkdy, proč, jak,…

Druhy vedlejších vět

Věta vedlejší podmětná

• zastupuje podmět věty řídící
• ptáme se na ni 1. pádovou otázkou (Kdo?) spolu s větou řídící
• př.: Kdo to ví, odpoví.

Věta vedlejší přísudková

• zastupuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (sponové sloveso zůstává ve větě řídící)
• ptáme se na ni tázacím zájmenem Jaká? spolu s větou řídící
• př.: Chaloupka byla, jako by ji vycídili.

Věta vedlejší předmětná

• zastupuje předmět věty řídící
• ptáme se na ni jako na předmět spolu s větou řídící
• př.: Říkal, že to ví.

Věta vedlejší přívlastková

• zastupuje přívlastek věty řídící
• ptáme se na ni jako na přívlatek spolu s větou řídící
• př.: To je ta dívka, o které jsem mluvil.

Věta vedlejší doplňková

• zastupuje doplněk věty řídící
• ptáme se na ni tázacími slovy jak, jaký, jakého spolu s větou řídící
• př.: Slyšeli jsme psa, jak vyl na dvoře.

Věta vedlejší příslovečná

• zastupuje příslovečné určení věty řídící
• ptáme se na ni stejně jako na příslovečná určení spolu s větou řídící
• rozlišujeme stejné druhy vedlejších vět příslovečných jako jsou druhy příslovečných určení
• př.: Přijedu, až se mi bude chtít.

Čárky v souvětí podřadném

• věta závislá se vždy odděluje čárkou od věty řídící
• zesilovací nebo vytýkací výraz (teprve, zvlášť, právě, zejména,…)
• věta vedlejší vložená do věty hlavní