- skládá se z věty hlavní a libovolného počtu vět vedlejších
- věta vedlejší se k větě hlavní připojuje různými spojovacími výrazy:
Druhy vedlejších vět
Věta vedlejší podmětná
- zastupuje podmět věty řídící
- ptáme se na ni 1. pádovou otázkou (Kdo?) spolu s větou řídící
- př.: Kdo to ví, odpoví.
Věta vedlejší přísudková
- zastupuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (sponové sloveso zůstává ve větě řídící)
- ptáme se na ni tázacím zájmenem Jaká? spolu s větou řídící
- př.: Chaloupka byla, jako by ji vycídili.
Věta vedlejší předmětná
- zastupuje předmět věty řídící
- ptáme se na ni jako na předmět spolu s větou řídící
- př.: Říkal, že to ví.
Věta vedlejší přívlastková
- zastupuje přívlastek věty řídící
- ptáme se na ni jako na přívlatek spolu s větou řídící
- př.: To je ta dívka, o které jsem mluvil.
Věta vedlejší doplňková
- zastupuje doplněk věty řídící
- ptáme se na ni tázacími slovy jak, jaký, jakého spolu s větou řídící
- př.: Slyšeli jsme psa, jak vyl na dvoře.
Věta vedlejší příslovečná
- zastupuje příslovečné určení věty řídící
- ptáme se na ni stejně jako na příslovečná určení spolu s větou řídící
- rozlišujeme stejné druhy vedlejších vět příslovečných jako jsou druhy příslovečných určení
- př.: Přijedu, až se mi bude chtít.
Čárky v souvětí podřadném
- věta závislá se vždy odděluje čárkou od věty řídící
- zesilovací nebo vytýkací výraz (teprve, zvlášť, právě, zejména,…)
- věta vedlejší vložená do věty hlavní