Samostatný větný člen

  • zdůrazňuje
  • stojí mimo větu a je oddělen čárkou
  • ve větě je zastoupen ukazovacím zájmenem nebo příslovcem
  • př. Roman, ten se nikdy neztratí.
  • často se vyskytuje v mluveném projevu a projevu citově zabarveném
  • může mít různo platnost

Osamostatněný větný člen

  • stojí za větným celkem a není součastí věty, ale má stále funkci větného členu
  • zpřesňuje
  • je typický pro mluvený projev nebo pro umělecké texty
  • př. Zítra vás navštívím. Odpoledne. Asi o půl páté.

Elipsa

  • nevyjádření části věty
  • je možné ji doplnit z kontextu
  • zestručňuje

Vsuvka

  • obsahově souvisí s větou, ale není závislá na žádném jejím větném členu
  • obsahuje doplňující, hodnotící nebo vysvětlující informace
  • oddělujeme ji čárkami, pomlkami nebo závorkami
    • př. To bych ti, musím se přiznat, medoporučoval.
  • někdy nemusíme čárky psát (prosím, bohužel)
    • př. Můžeš mi to, prosím, vrátit? = Můžeš mi to prosím vrátit.

Oslovení

  • není větným členem, ale s větou významově souvisí
  • odděluje se čárkou

Citoslovce

  • nebývá odděleno čárkou

Polovětné konstrukce

  • tvoří významově samostatný celek
  • oddělují se čárkou
  • mluvnicky se blíží vedlejším větám
  • neobsahují přísudkové sloveso

Přívlastek (apozice)

  • je to rozvíjející větný člen
  • pojmenovává tutéž zkušenost jinými slovy jako větnný člen, ke kterému je volně připojen
  • základem je podstatné jméno
  • je z obou stran oddělen čárkami
  • př.: Antonín Dvořák, světově proslulý skladatel, žil i v USA.

Volný přívlastek adjektivní

  • stojí za postatným jménem, které rozvíjí
  • jeho základem je přídavné jméno
  • vyjadřuje samostatnou myšlenku, lze ho tedy vypustit
  • př.: Mužstvo, hrající v dobré kondici, zvítězilo zcela přesvědčivě.

Přechodníková konstrukce

  • je to rozvitý typ přechodníku
  • přisuzuje podmětu nějakou činnost nebo vlastnost
  • používá se hlavně v psaných (knižních) projevech
  • př.: Kozlík, shromáždiv celou tlupu, rozkázal, aby se měli k odchodu.

Infinitivní konstrukce

  • infinitiv zastupuje vedlejší větu
  • rozlišujeme typy podle vedlejších vět, které zastupují
  • př.: Nevěděl, kam dřív skočit.

Nemotivované odchylky od větné stavby

  • jsou to chyby ve větné stavbě
  • vznikají porušením větných vztahů
  • mohou znesnadnit porozumění textu

Kontaminace

  • smíšení dvou různých větných staveb
  • vzniká pod vlivem vazby u slova s podobným významem
  • př.: Žádali ho k odstoupení, správně: Vyzvali ho k odstoupení
    • došlo k záměně žádali a vyzvali

Zeugma

  • zanedbání různosti vazeb
  • vzniká u dvou výrazů s různou vazbou, ke kterým se připojí jen jedna vazba
  • př.: Chrání a pomáhá lidem., správně: Pomáhá lidem a chrání je.
    • správné vazby jsou pomáhá lidem a chrání lidi, spojením dohromady vzniká zeugma

Atrakce

  • větná spodoba
  • ve větě se použije chybná koncovka pod vlivem jiného slova
  • př.: Před sluncem východem…, správně: Před slunce východem… nebo Před východem slunce…
  • často se vyskytuje ve frazémech
    • př.: Ber, kde ber., správně Ber, kde bereš.

Anakolut

  • vyšinutí z větné vazby
  • dochází k ní v průběhu výpovědi, obvykle v mluveném projevu
  • část věty se chybně připojí k začátku výpovědi
  • př.: Eva, když onemocněla, byly jí tři roky., správně: Když Eva onemocněla, byly jí tři roky. nebo Když Evě byly tři roky, onemocněla.