• věty dělíme na několik druhů

Druhy vět podle postoje mluvčího ke skutečnosti

Věta oznamovací

  • slouží k prostému sdělení
  • sloveso je v oznamovacím nebo podmiňovacím způsobu
  • věta je zakončena tečkou (.)

Věta tázací

  • slouží ke kladení otázek (zjišťovacích (odpověď ano, ne) a doplňovacích)
  • existuje i tzv. řečnická otázka, ne kterou odpověď neočekáváme
  • věta je zakončena otazníkem (?)

Věta rozkazovací

  • slouží k vyjadření příkazu nebo zákazu
  • sloveso je v rozkazovacím způsobu nebo v infinitivu
  • věta je zakončena vykřičníkem (!) nebo v mírnějším případě tečkou (.)

Věta přací

  • vyjadřuje přání
  • obsahuje částici (kéž, ať,…) a sloveso v indikativu nebo kondicionálu
  • věta končí vykřičníkem (!) nebo tečkou (.)

Věta zvolací

  • všechny typy vět můžeme vyslovit s velkým citovým zaujetím a potom je nazýváme zvolací (oznamovcací zvolací, tázací zvolací, rozkazovací zvolací, přací zvolací)
  • v písmu jsou zakončeny vykřičníkem (!); věty tázací zvolací mohou být zakončeny vykřičníkem i otazníkem zároveň (?!)

Druhy vět podle členitosti

Věta dvojčlenná

  • obsahuje pouze podmět a přísudek
  • podmět může být nevyjádřený
  • př.: Maminka vaří.

Věta jednočlenná

  • obsahuje pouze přísudkovou část
  • nejčastěji vyjadřují:
    • tělesné stavy (Bolí mě v krku.)
    • duševní stavy (Je mi smutno.)
    • přírodní jevy (Sněží.)
    • smyslové vjemy (V hodinách hrklo.)

Větný ekvivalent