Teorie kyselin a zásad
Arrheinova teorie
- Kyselina ($HA$)
- látka, která v roztoku odštěpí kation $H^{+}$
- tyto kationty jsou vpodstatě jen protony
- v roztocích se nevyskytují osamocené
- váží se pomocí koordinační vazby* na vodu a vzniká aniont $H_{3}O^{+}$
- látka, která v roztoku odštěpí kation $H^{+}$
- Zásada ($BOH$)
- látka, která v roztoku odštěpí aniont $OH^{-}$
Brønsted-Lowryho teorie
- Kyselina
- částice, která může jiné látce předat proton $H^{+}$
- je donorem $H^{+}$
- Zásada
- částice, která může přijmout proton $H^{+}$
- je akceptorem $H^{+}$ Amfoterní charakter**
- vlastnost některých částic
- mohou se chovat jako zásady i kyseliny Konjugovaný pár**
- odštěpením protonu při acidobazické reakci vzniká zásada
- příjme-li zásada proton vzniká kyslina
- např.: $\underset{zásada}{H_{2}O}+\underset{kyselina}{HCl}\leftrightharpoons{\underset{kyselina}{H_{3}O^{+}}+\underset{zásada}{Cl^{-}}}$
- dvojice částic, které se liší o jeden proton se nazývá konjugovaný pár
Lewisova teorie
- Kyselina
- látka, která obsahuje centrální atom, který příjme elektronový pár
- Zásada
- látka, která obsahuje centrální atom, který má alespoň jeden volný elektronový pár
Disociace kyselin a zásad
Disociace kyselin
- lze ji vyjádřit jako $HA+H_{2}O\leftrightharpoons{H_{3}O^{+}+A^{-}}$
- z toho lze odvodit vztah pro rovnovážnou konstantu $K=\frac{[H_{3}O^{+}][A^{-}]}{[HA][H_{2}O]}$
- voda je vůči kyselině v nadbytku a lze ji při koncentraci považovat vlastně za konstatntní a tím pádem ji nezahrnovat do nové konstanty $K_{A}$ - disociační konstanta kyseliny
- $K_{A}=\frac{[H_{3}O^{+}][A^{-}]}{[HA]}$
Disociace zásad
- $BOH\leftrightharpoons{B^{+}+OH^{-}}$
- podobně lze vyjádřit i konstantu $K_{B}$ - disociační konstanta zásady
- $K_{B}=\frac{[B^{+}][OH^{-}]}{[BOH]}$ dnota těchto konstant udává sílu kyseliny nebo zásady
- silné - $K_{A}\vee{K_{B}>10^{-2}}$
- středně silné - $K_{A}\vee{K_{B}\in\langle{10^{-2};10^{-4}}\rangle}$
- slabé - $K_{A}\vee{K_{B}<10^{-4}}$
Iontový součin vody
- voda má amfoterní charakter, může příjmat i odevzdávat proton
- autoprotolýza vody: $H_{2}O+H_{2}O\leftrightharpoons{H_{3}O^{+}+OH^{-}}$
- rovnovážní konstanta této reakce bude velmi malá a koncentrace vody je stále konstatní, můžeme proto koncentraci ignorovat a tím definovat novou konstantu $K_{W}$
- $K_{W}=[H_{3}O^{+}][OH^{-}]=10^{-14}mol^{2}\cdot{dm^{-6}}$ při 25°C
- např.: <=> je v roztoku $[H_{3}O^{+}]=10^{-8}mol/l$, potom $[OH^{-}]=10^{-6}$
pH a pOH
Neutralizace, acidobazická titrace
- neutralizace je reakce kyseliny a zásady, při které vzniká sůl a voda
- např.: $HCl + NaOH\longrightarrow{NaCl+H_{2}O}$
- tato reakce je základem analytické metody - titrace
- roztok kyseliny nebo zásady o neznáme koncentraci neutralizujeme určitým množstvím roztoku zásady nebo kyseliny o známé koncentraci
- z roztoku o známé koncentraci jsme poté schopni spočítat koncentraci neznámého roztoku
- titrace se provádí za přítomnosti indikátoru*, abychom mohli určit přesný bod ekvivalence, kdy není přítomna ani kyselina ani zásada
- pro reakce $n_{1}\ HA+n_{2}\ BOH\longrightarrow{n_{3}\ BA+n_{4}\ H_{2}O}$ platí: $\frac{n_{1}}{n_{2}}=\frac{c_{1}V_{1}}{c_{2}V_{2}}$, kde $n_{1}$ je látkové množství $HA$, $c_{1}$ je látková koncentrace roztoku $HA$, $V_{1}$ je objem roztoku $HA$ a obdobně
Hydrolýza solí
- je to reakce iontů solí a vody
- výsledkem je roztok s $pH$ rozdílným od 7
Sůl silné kyseliny a slabé zásady
- v roztoku reaguje kysele
- kation slabé zásady hydrolizuje za vzniku oxoniových kationtů
- např.: $NH_{4}Cl$
- $NH_{4}^{+}+H_{2}O\leftrightharpoons{NH_{3}+H_{3}O^{+}}$
- např.: $NH_{4}Cl$
- anion silné kyseliny nehydrolizuje, s vodou prakticky nereaguje
- např.: $NH_{4}Cl$
- $Cl^{-}+H_{2}O\leftrightharpoons{Cl^{-}+H_{2}O}$
- např.: $NH_{4}Cl$
Sůl slabé kyseliny a silné zásady
- v roztoku raguje zásaditě
- anion slabé kyseliny hydrolyzuje za vzniku hydroxidových aniontů
- např.: $NaCN$
- $CN^{-}+H_{2}O\leftrightharpoons{HCN+OH^{-}}$
- např.: $NaCN$
- kation silné zásady nehydrolizuje, s vodou prakticky nereaguje
- např.: $NaCN$
- $Na^{+}+H_{2}O\leftrightharpoons{Na^{+}+H_{2}O}$
- např.: $NaCN$
Sůl slabé kyseliny a slabé zásady
- v roztoku reagují přibližně neutrálně
- kation slabé zásady a anion slabé kyseliny oba hydrolizují
- pokud mají stejnou disociační konstantu*, bude roztok zcela neutrální
- např.: $NH_{4}CN$
- $NH_{4}^{+}+H_{2}O\leftrightharpoons{NH_{3}+H_{3}O^{+}}\ CN^{-}+H_{2}O\leftrightharpoons{HCN+OH^{-}}$
Sůl silné kyseliny a silné zásady
- vodný roztok je neutrální
- kation silné zásady ani anion silné kyseliny nehydrolizují, dochází pouze k jejich disociaci
- např.: $NaCl$
- $Na^{+}+H_{2}O\leftrightharpoons{Na^{+}+H_{2}O}\ Cl^{-}+H_{2}O\leftrightharpoons{Cl^{-}+H_{2}O}$
- např.: $NaCl$
Pufry
- roztok, který udržuje konstatní $pH$ nezávisle na tom, zda přidáme silnou kyselinu nebo silnou zásadu
- reguluje $pH$
- je to soustava, která obsahuje buď slabou kyselinu a její sůl se silnou zásadou nebo slabou zásadu a její sůl se silnou kyselinou
- v pufru se vždy obnovuje rovnováha
pH pufru
- $pH$ pufru se počítá podle tzv Henderson-Hasselbachovy rovnice:
- pufr ze slabé kyseliny a její soli:
- $pH=pK_{A}+\log{\frac{[A^{-}]}{[HA]}}(=pK_{A}+\log{\frac{[sůl]}{[kyselina]}})$
- pufr ze slabé zásady a její soli:
- $pH=14-pK_{B}-\log{\frac{[B^{-}]}{[BOH]}}(=14-pK_{B}-\log{\frac{[sůl]}{[zásada]}})$
- pufr ze slabé kyseliny a její soli: