Obecná charakteristika

  • mají vytvořenu druhotnou dutinu tělní - coelom
  • vykazují vnější i vnitří segmentaci
  • mají vyvinuté speciální pohybové ústrojí
    • u starších druhů jsou to parapodia
    • pokročilejší druhy mají článkované končetiny
  • segmentace jejich těla je stejnocenná - homonomní
    • všechny články jsou podobně velké
  • s výjimkou prvního a posledního článku vypadají všechny články stejně
  • v předné části těla se soustřeďuje smyslové ústrojí - prostomium
    • to platí obzvláště u plovouvích forem
    • vzniká zde mozkové ganglium
    • proces přetváření se nazývá cefalizace
  • v zadní části srůstají poslední články v pygidium
  • některé orgány se v těle opakují v každém článku
    • jsou to nervové uzliny, pohlavní orgány i s vývody, vylučovací ústrojí a parapodia
  • jiné orgány prostupují celým tělem
    • například cévní nebo trávicí soustava
  • vnitřní segmentací se vyvinul třetí zárodečnáý list - mezoderm
    • jednotlivé články jsou odděleny blanitou přepážkou - disepiment

Mnohoštětnatci (Polychatea)

  • obývají mělká šelfová moře
  • důkazem jejich starobylosti jsou fosilní nálezy
    • pochází z kambria
  • živí se dravě nebo planktonem

Stavba těla

  • kromě hlavy a pygidia mají mnoho stejnocenných článků
    • na bocích každého z nich se nacházejí specializované pohybové buňky - parapodia
    • na parapodiích jsou nahoře žábry
    • pod žábrami jsou umístěné hmatové buňky
  • na povrchu jejich těla je jednovrstevná pokožka
    • u většiny druhu plní dýchací funkci, ale některé k tomu kombinují také žábry
  • pod pokožkou je umístěn svalový vak
  • cévní osustava je uzavřená
    • krev je narůžovělá
      • vlivem přítomnosti barviva chlorocruorinu může mít také smaragdově zelenou barvu
    • krev je vedena tepající hřbetní cévou k přídi těla a břišní tepající cévou opačně
  • vylučují metanefridiemi
  • nervová soustava je gangliová žebříčkovitého typu
    • je uložena na břišní straně těla ve dvou pásech nervů
    • v každém článku je pár ganglií
    • dojde-li ke srůstu tohoto páru, hovoříme o břišní nervové pásce

Rozmnožování

  • jsou to gonochoristé s nepřímým vývojem
  • z oplozeného vajíčka mnohoštětnatců se líhne larva přilbovitého tvaru
    • trochofora
    • na obvodu mají dva věnce brv a mezi nimi ústní otvor
  • pokročilejším stádiem larvy je metatrochofora
    • začínají v ní narůstat tělní čánky
    • jakmile články dorostou, vývoj je dokončen
  • rozmnožování může probíhat také nepohlavně rozpadem vícesegmentového těla ve dva menší jedince, kteří růstem dospívají - fisiparie

Zástupci

  • nereidka hnědá
    • je nejznámější
    • žije pelagicky
    • dorůstá délky 10 cm
    • je dravá
      • má dobře vyvinutá kusadla
      • šlápnutí na ni jě obvykle bolestivé
  • pískovník rybářský
    • žije zahrabaný v písku u pobřeží
    • živí se organickámi zbytky v písku
    • rybáři jej používají jako návnadu
  • palolo zelený
    • žije v Tichém a Indickém oceánu
    • v období rozmnožování zůtává část těla na útesu a zadní část s vajíčky a spermiemi vyplouvá na hladinu
      • části chránící vajíčka postupně praskají a oplodňují se
      • část těla, která zůstala na útesu dorůstá
  • afroditka plsnatá
    • “mořská myš”
    • žije v evropských mořách
    • dorůstá délky asi 15 cm
    • je jedovatá
      • tělo je pokrytu hustými štětinami
      • štětiny mohou být barevné
  • rournatec vějířový
    • žije přisedle v rourkách
      • vystrukuje pouze vějířovitá tykadla
      • tykadla jsou obvykle barevná
    • živí se mikroskopickou potravou
    • je hojný

Opaskovci (Clitellata)

  • nevytvářejí parapodia
  • v přední části těla mají nápadně zduřelé tělní články s kožními žlázami
    • této části se říká opasek
    • jeho výměšky spojení jedinců a přenos jedinců a spermií

Máloštětinatci (Oligochaeta)

  • příčný řez jejich těla je kruhový
  • příď je sbíhavá
    • je na ní také člení lalok, který vybíhá v hmatový prstík
  • záď je plošší a zaoblená

Žížala obecná (Lumbricus terrestris)

  • na bocích každého článku má čtyři páry štětinek
  • hřbetní strana je klenutější a tmavší než břišní strana
  • na hřbetě žížaly prosvítá hřbetní céva
  • na každém článku jsou 4 páry štětin, které umožňují pohyb
  • má jednovrstevnou pokožku
    • je vlhká a bohatě prokrvená
    • plní také dýchací funkci
    • obsahuje mnoho hmatových a světličivých buněk - faosomy - a mechanoreceptorů
    • pokožka vylučuje ochranou kutikulu
  • rozlišuje světlo a tmu
    • je fotofobní
  • je u nich vyvinuta dobrá schopnost regenerace
  • svou činností převrtává a převrstvuje půdu
    • přispívá tak k zúrodňování půdy a její ekologický význam je veliký
    • provětrávají a nakypřují půdu
  • je součástí potravního řetězce
  • živí se oranickými zbytky v půdě
    • jejich rozklad na látky anorganické vede ke vzniku humusu

Trávicí soustava

  • trávicí trubice prochází celým tělem
    • začíná ústy a končí řitním otvorem v posledním článku
  • po stranách žláznatého žaldku má vápenaté žlázy
    • slouží k neutralizaci huminových kyselin, které jsou složkou tlejících listů
      • tvoří hlavní část potravy
  • trávicí soustavou může v krátkém čase projít relativně velké množství potravy
    • má velmi nízkou nutriční hodnotu
  • dokonalejší využití potravy zajišťuje epiteliální řasa tyflosolis
    • ční do dutiny střeva
  • střevo žížaly je obaleno ekxrečním epitelem - chloragogenní epitel
    • jeho buňky hromadí tělu škodlivé látky
    • po odloupnutí opouštějí tělo metanefridiemi
  • vylučování probíhá metanefridiemi, které jsou na kažném článku
    • připomíná obrvenou nálevku a prostupuje vinutým kanálkem do článku následujícího

Cévní soustava

  • je uzavřená
  • jejich krev je červená a obsahuje krevní barvivo hemoglobin
  • krev je uváděna do pohybu hřbetní cévou
  • cévní systém se bohatě větví v síti podkožních vlásečnic
    • dýchají tak celým povrchem těla

Nervová soustava

  • je gangliová žebříčkovitého typu
  • prostupuje břišní částí těla

Rozmnožování

  • v přední části se z metanefriií vyvinuly vývodné pohlavní cesty
    • chámovody a vejcovody
  • jsou to hermafroditi
  • spermie získané při kopulaci ukládají ve váčku do dozrání vlastních vajíček
  • v desátém a jedenáctem článku mají po jednom páru varlat
  • ve třináctém článku je párový vaječník ustící do čtrnáctého článku
  • kolem svých nakladených oplozených vajíček z opasku vylučují tuhnoucí sekret
    • vzniká kokon, který je poté stažen přes příď
  • žížala má vývoj přímý

Další zástupci

  • žížala hnojní
    • používá se k ekologickému zpracování komunálního odpadu - vermikompost
  • žížala podhorská
    • žije v trouchnivějících pařezech v horských oblastech
    • je nápadná svým tmavým světélkujícím slizem
  • žížala rousnice
  • potočnice račí
    • parazituje na žábrech raků
  • nitěnka obecná
    • žije v zabahněných tocích
    • ze své rourky v bahně vystrkuje pouze záď, kteoru pohybuje do stran
    • je oblíbeným krmivem akvarijních rybek
  • roupnice obecná
    • žije v půdě
    • je mikroskopická
  • naidky
    • žijí ve vodě a v bahně
    • živí se jimi ryby

Pijavice

  • v příčném řezu jsou shora mírně zploštělé
  • jejich povrchová segmentace je výrazně zmnožená
    • na jeden tělní článek připadají 3 - 14 kožních zářezů
  • mají dvě přísavky
    • první navazuje na trávicí trubici
    • zadní pouze přichytává
  • jsou to ektoparazité nebo predátoři sladkovodních živočichů
  • jejich tělesná ústrojnost je v porovnání s žížalami jednodušší
  • jejich tělo se směrem k zádi rozšiřuje
  • cévní a nervová soustava jsou podobné těm žížalým
  • dýchají celým povrchem těla
  • nemají příliš dobrou regenerační schopnost
  • pohybují se piďalkovitě přísavkami nebo vlněním přímo ve vodě

Trávicí soustava

  • uprostřed přední přísavky jsou chitinové čelisti
    • je jimi narušována pokožka hostitele
  • za ústy je svalnatý hltan
    • ústí do něj žlázky vylučující hirudin
      • zabraňuje srážení krve
  • střevo pijavek má vychlipeniny, ve kterých se usazuje krev hostitele
    • žijí v nich také symbiotické mikroorganismy
      • konzervují krev
  • řitní otvor vyúsťuje nad zadní přísavku
  • vylučuje metanefridiemi

Rozmnožování

  • jsou to hermafroditi
  • oplozená vajíčka jsou kladena v kokonech na vodní rostliny nebo do vlhkého bahnana břehu
  • jejich vývoj je přímý

Zástupci

  • pijavka lékařská
    • má černohnědočervenou kresbu hřbetu a světlé černě skvrnité břicho
    • ve středověku se používala k odsávání krve nemocným
      • docházelo při tom často k druhotným infekcím hnisavými bakteriemi
    • dnes se používá ke zprůchodňování cév při amputaci končetin
  • pijavka koňská
    • je predátorem
    • živí se drobným hmyzem a měkkýši
  • pijavka bahenní
    • žije pod kameny ve vodě
  • hltanovka bahenní
  • chobotnatka rybí
    • je přenašečem krevních parazitů ryb

Drápkovci (Onychophora)

  • vyvinuly se z mnohoštětnatců přizpůsobením se na život mimo vodu
  • Společné znaky mnohoštětnatců a drápkovců:
    • homonomně článkované tělo
    • souvislý podkožní třívrstevný svalový vak
    • typ nervové soustavy
    • segmentální uspořádání metanefridií
    • váčkovitá očka
    • rovné střevo
  • Odlišné znaky mnohoštětnatců a drápkovců:
    • na povrchu těla mají komolcovité panožky
    • povrch těla je z chitinu
    • rozvijí se u nich vzdušnice
    • přední páry metanefridií se přeměnily na slinné žlázy a článkovaná tykadla
  • jsou to noční živočichové
  • žijí v tlející organické hmotě pralesů tropického pásma
  • živí se dravě
    • kořisti se zmocňují vystříknutím lepkavého sekretu slinných a makadlových žláz
    • znehybní tak drobný hmyz
  • jsou to gonochoristé a jsou živorodí
    • jejich mláďata jsou pohyblivá a nepigmentovaná
    • při každém svlé přibývá článku a panožek
    • jejich vývoj se označuje jako anamorfóza
    • dospívají ve dvou letech
  • přispěli k doměnce, že členovci se mohli podobně vyvinout z mnohoštětnatců, ale drápkovic sami nejsou mezičlánkem vývoje