Uran

patří mezi aktionoidy, ale svým chováním náleží i do skupiny VI.B
njevyšší oxidační stav, kterého může dosáhnout je $V I$
- mimoto je ještě stálý v oxidačním stavu $V, I V$ a $I I I$
elementární uran je velmi neušlechtilý a elektropozitiní
na vzduchu se pasivuje povrchovou oxidací
- při spalování vzniká smíšený oxid $U_{3} O_{8}$ (smolinec)
oxid uranový $U O_{3}$
- připravuje se termickým rozkladem dusičnanu uranylu $U O_{2} (N O_{3})_{2}$
- je slabě amfoterní
- rozpouští se v kyselinách na uranylové soli
- v roztocích alkalických hydroxidů poskytuje uranany
  - diuranan sodný $N a_{2} U_{2} O_{7} \cdot 6 H_{2} O$ se používá jako pigment
fluorid uranový $U F_{6}$
- v důsledku kompaktní struktury své oktaedrické molekuly je těkavý
  - využívá se toho při dělení izotopů $^{235} U$ a $^{238} U$ při získávání jaderného paliva
ve svých komplexních částicích dosahuje vysokých koordinačních čísel 8 až 12
- tvorba komplexů se využívá v procesu dělení komponent vyhořelého jaderného paliva a při získávání uranu
- v komplexech se často objevuje částice $U O_{2}^{2 +}$
  - má lineární strukturu
  - v separaci lehčího izotopu uranu má význam třeba sloučenina $[U O_{2} (N O_{3})_{2} (H_{2} O)_{2}]$
    - dusičnanové anionty jsou vázány bidentátně