PERIODVS PRAEHISTORICVS
- do 7. stol. ACN
- je to nevýznamný jazyk malé skupiny obyvatel Latia
- nemá písemné pamártky
PERIODVS PROTOHISTORICVS
- od 7. stol ACN do pol. 4. stol ACN
- význam latiny v Itálii roste
- dochovali se pouze některé nápisy
PERIODVS HISTORICVS
- od pol. 4. stol. ACN do 7. stol AD
- latina je přirozený jazyk
- má své rodilé mluvčí
- je úředním jazykem římského státu
- existuje také latinská literatura
Archaická latina
- od pol. 4 stol. ACN do pol. 1. stol. ACN
- latina se stává komunikačním prostředkem většiny Itálie
Klasická latina
- od pol. 1. stol ACN do pol. 1. stol. AD
- latina slouží jako úřední jazyk římské říše
Poklasická latina
- od pol. 1. stol AD do pol. 5. stol. AD
- vedle spisovné latiny se prosazuje lidová latina
- vznikají různé dialekty v konkrétních regionech
Latina v době úpadku
- od pol. 5. stol. AD do 7. stol. AD
- rodilí mluvčí latiny jsou spíše výjimeční
- převládá znalost latiny jako cizího jazyka
PERIODVS ARTIFICIALIS
- od 8. stol.
- latina se používá jako komunikační nástroj
- mluvčí se vyjadřují místními románskými jazyky
Středověká latina
- od. 8. do 13. stol.
- je komunikačním jazykem západní a střední Evropy
- na východě se používá byzantská řečtina
- její gramatika a slovní zásoba se podstatně liší od historické latiny
- přebírá také různé místní prvky
- v období karolínské renesance (8. stol.) a ottonské renesance (10. stol.) se znalost latiny zlepšuje a blíží se historické latině
Humanistická latina
- od 14. do pol. 16. stol.
- gramatika a slovní zásoba v Evropě se sjednocuje a přibližuje se poklasické, dokonce až klasické latině
- znalců latiny ovšem ubývá
Barokní latina
- od pol. 16. stol. do pol. 18. stol.
- gramatika a slovní zásoba se v Evropě sjednotila
- využívá se řady archaických a poklasických výrazů
- často se přejímá z řečtiny
Klasicistní latina
- od. pol. 18. stol. do 19. stol.
- latina ustupuje z veřejného života
- uměle se udržuje jako písemný jazyk některých věd
Moderní latina
- od 20. stol.
- latina existuje pouze jako příležitostný ceremoniální jazyk
- primárně jsou to liturgie římskokatolické církve a univerzitní obřady
- zůstává také prostředkem intelektuální zábavy
