Gregoriánský chorál

hudba éry greogiránského chorálu je nejvíce ovliněna legalizací křesťanství (AD 313) v Evropě a postupným prosazováním moci papeže
křesťanská církev měla více či méně jednotnou liturgii a doprovod ke mši
zpěv při mši svaté na západě se ujednotil, na východě se v něm nacházeli lokální variace
centrem hudební vzdělanosti se staly kláštery
všechen liturgický zpěv dostal název podle papeže Řehoře Velikého, gregoriánský chorál
- Řehoř nechal shromáždit všechny skladby, které mohl, do tzv. Řehořova antifonáře
- vytvořil normy liturgického zpěvu
- dodržování těchto norem sledovala tzv. Schola cantorum
nejdůležitějším křesťanským obřadem je mše
- doplňkem mše je officium - cyklus osmi menších obřadů:
  - matutinum, laudy, prima, tercie, sexta, nona, nešpory, kompletář
- každý takový obřad měl svůj program textů a zpěvů, které byly zčásti něproměnné (ordinarium) a zčásti se měnili podle období církevního roku (proprium)
- kromě mše a officia se zpěv uplatňoval i v dalších obřadech, např. v procesí

Druhy chorálu

Lekce a orace

přednes bohoslužebných čtení na základě jednoduchách melodických modelů
prostá recitace na jedno tónu s ustálenými melodickými obraty na důrau interpunkci

otextování ozdobné koloratury
byli později z chorálu vyloučeny
ponechali se pouze čtyři:
- Victime paschali laudes
- Veni Sancte Spiritus
- Lauda Sion Salvatorem
- Dies Irae

krátké hudebně bohatší antifony nebo responzoria, po kterých následoval žalm
- zpěv žalmu byl ale omezen nebo někdy i vypuštěn
Introitus - vstupní zpěv mše, melodicky mírně zdobená antifona rámující žalmový verš
Graduale - koloraturní responzorium doprovázející zkomponovanou melodii žalmu
Aleluja - dříve sólová koloratura na totéž slovo, později radostné sborové responzorium na motivy původní melodie
- ve vážných obdobích nahrazovalo aleluja melodicky bohaté tractus, zpívané verše žalmů
Offertorium - anitfona k přinášené obětních darů
Communio - zpěv na závěr mše, podobný introitu, melodicky zdobenější

nejsou hudebně složité jako zpěvy propria, ale později v 15. století se začali zhudebňovat
Kyrie - krátká prosba, nejdříve zpívána sylabicky, později se složitějšími melodiemi
Gloria - delší oslavný text ve stylu žalmu, prokompovaný nápěv nebo nepravidelné opakování jednoduchých motivů
Credo- vyznání víry, podobný zpěvu Gloria
Sanctus - krátký oslavný text zpívaný před přeměňováním, typycky trojí opakování jednoho motivu
Benedictus - zakončení Sancta
Agnus - krátká prosba před communiem, podobná Kyrie v trojdílnosti
Ite, missa est - zpěv na závěr mše, na motivy Kyrie

o praxi chorálu nemáme jasné zdroje
chorál předváděl buď sólista, sbor, lidé při obřadu nebo celebrant
mohl se zpívat buď responzoriálně (střídání sóla a sboru) nebo antifonicky (střídáním dvou sborů)
mohla se pravděpodobně vyskytovat i improvizace

jedná se o jednohlasou hudbu osvobozenou od pravidelnéh rytmu
žádný hudební doprovod se nepříjimá, jedná se čistě jen o melodii
můžeme rozlišit dva styly psaní melodie:
- sylabický
  - na jedu slabiku připadá jedna nota (accentus)
- melismatický
  - na jednu slabiku připadá více not (concentus)
- oba styly se často kombinují
melodie má obloukový charakter a často stoupá po sekundách nahoru
- jen vzácněji se objevují skoky o tercii či kvintu
na závěr fráze se melodie vrací k původnímu tónu
melismatika chorálu je jiná než ornamenty pozdější hudby
- narozdíl od melodických ozdob, které lze vynechat, melsimatické tóny v gregoriánském chorálu mají všechny stejnou váhu
zápis melodie v neumech (linky nad slabikami naznačující melodii)
- virga - tón relativně vyšší
- punctum - tón relativně nižší
- clivis - spojení klesajících tónů ligaturou
- podatus spojení stoupajících tńů ligaturou
zapisuje se v tónové výšce mužského hlasu ($A - g^{1}$)
využívá jen diatonickou řadu (bílé klávesy)
- jejím uspořádáním vytváří čtyři mody (stupnice)
  - autentické
    - dórský - $d - d^1$
    - frygický - $e - e^1$
    - lydický - $f-f^1$
    - myxolydický $g-g^1$
  - plagální - odvozené od autentických modů
    - hypodórský - $A - a$
    - hypofrygický - $H - h$
    - hypolydický - $C - c$
    - hypomyxolydický $D - d$

melodie se většinou neopakuje (říkáme, že je prokomponovaná)
zavádá se stále nové a nové motivy a k opakování dochází jen zřídka
- vyjímkou mohou být responzotiální zpěvy, které se podobají rondu
je psán na biblické texty a želmy bez strofické struktury
neobsahuje náznak symetrie a proto působí monotonicky

melodie jsou založeny na nevelkém počtu melodických modelů
nápěvy se většinou používaly dost podobné s malými variacemi
typická byla centonizace
- je to slepování různých melodických úseků
- vzniká tak nápěv složený z kousků jiných nápěvů
dále se používalo (ale ne příliš) otextování již existujících melodií
chorál nemá žádný vztah k textu, pouze k jeho formě (interpunkci, důrazům)
o dynamice, rytmu a tempu se moc neví (neumatická notace rytmus a tempo nezaznamenává)
chorál se podobně jako další druhy křesťanského umění té doby nezajímá o přesné zobrazení reality, ale o oslavu idealistického světa