- kyselina je sloučenina, která disociuje na kation $H^{+}$ a anion
- dělíme je na:
- kyslíkaté kyselina (oxokyseliny) - v molekule obsahují kyslík
- bezkyslíkaté kyseliny - v molekule neobsahují kyslík
Kyslíkaté kyseliny
- mají obecný vzorec $H_{m}X_{x}O_{n}$
- obsahují vodík ($H$), centrální atom ($X$) a kyslík ($O$)
- vznikají, když reaguje oxid a voda
- např.: $SO_{3}+H_{2}O\rightarrow H_{2}SO_{4}$
Jednoduché oxokyseliny
- mají jen jeden centrální atom ($H_{m}XO_{n}$)
- název se skládá ze substantiva kyselina a názvu centrálního atomu s příslušným suffixem (-ý se nahrazuje -á)
Tvorba názvu
- známe vzorec
- např.: $H_{2}CrO_{4}$
- určíme oxidační čísla prvků
- např.: $H_{2}CrO_{4}$
- $H_{2}CrO_{4}\rightarrow H_{2}^{I}Cr^{x}O_{4}^{-II}$
- $2\cdot 1+x+4\cdot (-2)=0\Rightarrow2+x-8\Rightarrow x=6$
- např.: $H_{2}CrO_{4}$
- vytvoříme název
- pomocí substantiva kyselina a názvu druhého prvku s příslušným suffixem
- např.: $H_{2}^{I}Cr^{VI}O_{4}^{-II}$
- kyselina chrom-ová
Tvorba vzorce
- známe název
- např.: kyselina chloritá
- určíme oxidační číslo centrálního atomu
- např.: chlor-itá $\rightarrow Cl^{III}$
- určíme počet atomů vodíků
- 1 <=> oxidační číslo centrálního atomu je liché
- 2 <=> oxidační číslo centrálního atomu je sudé
- určíme počet atomů kyslíku
- např.: $H_{I}Cl^{III}O_{n}^{-II}$
- $1+3+n\cdot (-2)=0\Rightarrow 4-2n=0\Rightarrow n=2$
- např.: $H_{I}Cl^{III}O_{n}^{-II}$
- výsledný vzorec
- např.: $HClO_{2}$
Vícesytné oxokyseliny (polyhydrogenkyseliny)
- obsahují více než dva vodíky
- přesný název kyseliny obsahuje:
- a. přesný počet atomů vodíků: numerický prefix[*](Numerické prefixy) a prefix hydrogen- u adjektiva
- např.: $H_{3}PO_{4}\rightarrow$ kyselina trihydrogenkřemičitá
- b. přesný počet atomů kyslíku: numerický prefix a prexix oxo- u adjektiva
- např.: $H_{4}SiO_{4}\rightarrow$ kyselina tetraoxokřemičitá
- a. přesný počet atomů vodíků: numerický prefix[*](Numerické prefixy) a prefix hydrogen- u adjektiva
- v praxi se většinou jednosytné a dvojsytné kyseliny uvádí bez prefixů
Polykyseliny
- jsou to oxokyseliny obsahující několik centrálních atomů
- název se tvoří stejně jako u jednoduchých kyselin, musíme ovšem připojit a numerický prefix udávající počet těchto centrálních atomů
- např.: $H_{4}P_{2}O_{7}\rightarrow$ kyselina tetrahydrogendifosforečná
Substituované kyseliny
Thiokyseliny
- jeden z atomů kyslíku je nahrazen sírou
- v názvu je prefix thio- (případně numerický prefix)
- např.: $H_{3}PO_{2}S_{2}\rightarrow$ kyselina dithiofosforečná
Peroxokyseliny
- jeden za atomů kyslíku je nahrazen peroxoskupinou ($-O-O-$)
- v názvu je prefix peroxo-
- např.: $H_{2}Cr_{2}O_{8}\rightarrow$ kyselina peroxodichromová
Halogenokyseliny
- skupina $-OH$ je nahrazen halogenem
- v názvu se přidá je prefix fluoro-, chloro-, bromo-, jodo- a někdy se udává i počet zbývajících kyslíků (jednotlivé prefixy se oddělují pomlčkou)
- např.:
- původní kyselina: $H_{3}PO_{4}\rightarrow$ kyselina trihydrogenfosforečná
- halogenokyselina: $HPF_{2}O_{2}\rightarrow$ kyselina difluoro-dioxofosforečná
- např.:
Bezkyslíkaté kyseliny
- jsou to sloučeniny vodíku s nekovy VI.A a VII.A skupiny periodické tabulky
- jsou to plyny, ve vodných roztocích tvoří kyseliny
- název se tvoří pomocí substantiva kyselina a adjektiva z názvu prvku s infixem -o- a příponovou částí -vodíková
- např.: $HF\rightarrow$ kyselina fluorovodíková
Vzorec | Název |
---|---|
$HF$ | kyselina fluorovodíková |
$HCl$ | kyselina chlorovodíková |
$HBr$ | kyselina bromovodíková |
$HI$ | kyselina jodovodíková |
$H_2S$ | kyselina sirovodíková |
$H_2Se$ | kyselina selenovodíková |
$H_2Te$ | kyselina tellurovodíková |
$HCN$ | kyselina kyanovodíková |