Základní informace k ústní zkoušce:
- časové rozložení:
- 4 min (kontext díla)
- 7 min (rozbor uměleckého textu)
- 4 min (rozbor neuměleckého textu)
- seznam maturitní četby
- Vybrané tituly:
- Sofoklés: Král Oidipus
- Shakespeare: Romeo a Julie
- Molière: Lakomec
- Gogol: Revizor
- Mácha: Máj
- Erben: Kytice
- Havlíček: Křest sv. Vladimíra
- Mrštíkové: Maryša
- Rolland: Petr a Lucie
- Shaw: Pygmalion
- Čapek: R.U.R.
- Čapek: Bílá nemoc
- Wolker: Těžká hodin
- Camus: Cizinec
- Orwell: 1984
- Beckett: Čekání na Godota
- Seifert: Maminka
- Kryl: Kníška
- Fischl: Dvorní šašci
- Smoljak, Svěrák: Dobytí severního pólu
Sofoklés: Král Oidipus
Literárněhistorický kontext
- 2. pol. 5. století ACN
- filosofie:
- Herodotos
- aktivní politik, dějepisec
- v jeho dějinách se objevuje mytologie
- Zenón z Eleje
- zakladatel aporie (rozpor dvou dobře doložených názorů)
- Sokrates
- zakladatel klasické filososfie
- Platón
- zakladatel pedagogiky a estetiky a celé evropské filosofie
- zabývá se poznáním člověka a společností
- Aristoteles
- zabýval se humanitními i přírodovědnými obory
- sepsal dílo Poetika, kde pojednává teoreticky o umění
- Herodotos
- matematika, fyzika:
- Eukleides
- Pythagoras
- Archimedes
- architektura, sochařství
- velký rozvoj
- stavba chrámů a lázní
- rozdíly hlavně ve zdobení sloupů
- amfyteátry
- spojeno s náboženstvím (mytologie)
- řecký ideál člověka ukazuje harmonii tělesné a duševní krásy
- používali hláskoové písmo (alfabeta)
- Prehistorické období
- nezachovaly se žádné památky
- Archaické období
- rozkvět poezie
- Homér: Ílias, Odeysseia
- eposy
- Ílias popisuje posledních 51 dní trojské války, hlavní hrdina Achilles se mstí za vraždu svého přítele, který šel do boj v jeho zbroji, nakonec je při bojích zabit a slavnostně pohřben
- Odysseia navazuje na Ílias, popisuje příběh krále Odyssea, který se po vítězství vrací domů, cesta trvá 10 let a zažívá při ní různá dobrodružství, jeho žena mu je i tak stále věrná
- Ezop: bajky
- zakladatel bajky (krátky epický příbeh s morálním ponaučením, vystupují v něm personifikovaná zvířata)
- Sapfó: básně
- psala milostné básně mířené k ženám
- Anakreón: anakreontika
- psal lyrickou poezii, jejímž tématem bylo víno, ženy a zpěv
- Attické období
- obrovský rozkvět literatury
- hlavním druhem je drama
- vychází z oslav – dionýsií
- každé drama začíná prologem a končí epilogem
- herci hrají v maskách
- kromě herců je součástí dramatu také sbor
- aristotelovská trojí jednota – vše se odehrává na jednom místě, čase a chronologicky (vyjma prologu, příp. epilogu)
- tragédie
- vysoký žánr dramatu
- řeší vážná témata
- části: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
- komedie
- nízký žánr dramatu
- nepodléhal pravidlům
- řeší každodenní témata
- Aischylos: Oresteia
- tragédie
- příběh založený na mýtu o Agamemnonovi, který před trojskou válkou obětuje svoji dceru, po návratu je zabit manželkou a jejím milence, syn Orestes chce svého otce pomstít a zabije vlastní matku
- Euripidés: Médea
- tragédie
- příběh zoufalé, nešťastné ženy, která se mstí svému manželovi za opuštění pro moc zabitím jeho milenky a svých vlastních dětí
- Aristofanes: Lysistraté
- komedie
- příběh o naštvaných ženách, které oupuští své muže, kteří to ale bez nich zvládají, a tak se nakonec usmíří
- obrovský rozkvět literatury
- Helénistické období
- zánik říše, literární památky přejímá Římská říše
- Menandros: nové komedie
- píše o námětech ze soukromého života
- opouští fantastické prvky a politický ráz
- Theokritos: idyly
- píš básně o přírodě
Kontext autorovy tvorby
- zhruba 497 – 406 ACN
- byl politicky aktivní až do pozdního věku
- získal 24 vítězství athénského festivalu
- psal asi 123 tragédií, ale v úplnosti se jich dochovalo jen 7
- Trachiňanky
- tragédie
- příběh bájného Hérakla, jehož manželka získala kentauří krev, která je měla přivést k sobě když si budou připadat vzdálení, obává se, že Héraklés má milenku, tak jeho oděv do krve namočí, to ale Hérakla zabije, a ona spáchá sebevraždu, čímž se zároveň naplnila věštba, že hrdina získá odpočinek po dlouhých útrapách
- Aiás
- tragédie
- příběh o hrdinovy trojské války, který po urážce, kdy mu nebyla věnována Achylleova zbroj, chce zabít krále Agamemnona, Menelaa a Odyssea, bohyně Athéna mu ale přivodí halucinace a zabijí zvířata, která vidí jako řecké bojovníky a jeho tři cíle, když si uvědomí, co spáchal, hanbou pohřbí svůj meč tím, že se na něj nabodne, na konci se tři králové domlouvají, zda jeho tělo pohřbít nebo nechat tulákům
- Élektra
- tragédie
- příběh o Élektře, dceři krále Agamemnona, která po jeho zavraždění vlastní matkou touží po pomstě, z vyhnanství se vrací její bratr Orestes se svým přítelem, aby zabil svoji matku, Élektra málem prozradí jeho identitu, ale naštěstí se vše podaří udržet v tajnosti, matku zabijí hned, jeho milence mimo jeviště
- Filoktétés
- tragédie
- prolog: Filoktétes jako jediný zapálí pohřební oheň Héraklovi, který je pohřben ještě za živa, Héraklés mu za to věnuje svůj luk, kterým nikdy nemine, vydává se se svou posádkou do trojské války, ale je uštknut hadem, jeho rána neuvěřitelně zapáchá a on křičí v agonii a musí být proto vysazen na pustém ostrově, po desíti letech se Řekům podaří chytit Helena, syna trojského krále, který jim vyvěští, že k vítězství budou potřebovat Filoktéta a Héraklův luk
- děj: pro Filoktéta se vrací Odysseus, kterého ale Filoktétés nenávidí a sehraje tak na něj lest, aby s nimi jel, využije k tomu Neoptoléma, syna Achilleova, aby získal jeho důveru a ukradl mu luk, po dlouhém přesvědčování se Neoptolémovi podaří luk získat, ale tíží ho svědomí, vrátí ho Filoktétovi a Odysseus se ukáže, následuje hádka, všem se jim nakonec zjeví Héraklés, který Filoktétovi slíbí, že účásti v trojské válce získá zdraví a slávu, takže ho uposlechne
- Oidipus na kolónu
- tragédie, druhý díl Thébské trilogie
- prolog: Oidipus se poté, co se oslepil, chtěl sám uvést do vyhnanství, v čemž mu jeho švagr Kreón dlouho bránil, dokud se Oidipus nesrovnal se svým osudem, až poté jej vyhnal, spolu s dcerou Antigonou odešli poblíž Athénám, na Kolonos
- děj: na Kolonu najde Oidipa jako sešlého starce athénský král Theseus, který jej u sebe ukryje, v Thébách zatím propuká chaos v boji o trůn, Kreón přijíždí do Athén, aby Oidipa přivedl do Théb, on se nedá, Kreón tedy unesl jeho dceru, Theseus ji přivádí zpět, za Oidipem pak přijde jeho syn Polyneikés, kterého ale Oidipus prokleje, Oidipus zanedlouoho pocítí příchod smrti, požádá Thesea, aby s níkým nesdílel místo jeho smrti, jinak na jeho zemi přijde pohroma, přivolá ho k sobě Bůh a otevře se země a Oidipa pohltí, Theseus to neprozradí
- Antigona
- tragédie, třetí díl Thébské trilogie
- prolog: po soubojích o thébský trůn jsou oba Oidipovi synové mrtví, Eteoklés je pohřben jako hrdina a Polyneikův pohřeb je zakázán
- děj: Antigona se vrací do Théb, aby svého bratra mohla pohřbít, za to ji nový král Kreón uvězní v kobce, jeho syn Haimón, Antigonin milenec žadoní o její propuštění, Haimón pak našel Antigonu v kobce oběšenou, objal ji a ve vzteku chtěl zabít vlastního otce ale nakonec probodl hruď sám sobě, mezitím Eurydiké, Kreóntova manželka, spáchala sebevraždu a Kreóna proklela
Rozbor díla
- druh: drama
- žánr: tragédie
- téma: snaha o zvrácení osudu vyústí v jeho naplnění
- motivy: osud, svobodná vůle, lež, pochybení, insest
- kompozice: prolog a pět aktů, Aristotelovská trojí jednota
- jazyk: vysoký, spisovný, archaický (knižní)
- časoprostor: soudobý thébský trůnní sál (5. stol. ACN)
- postavy: Oidipus, Láios (jeho otec), Iokasté (jeho matka a manželka), Polybos (korintský král), Teirésias (věštec), Kreón (Oidipův švagr a strýc), sbor
Děj
- prolog: věštba Láiovi určí, že ho zabije vlastní syn a poté se ožení s vlastní matkou, když se syn narodí přikáže, aby ho otrok pohodil na pastviny, pastýř ho najde a předá králi Polybovi, který nemá vlastní děti, Oidipa vychová, když se dozví o věštbě, Oidipus uteče, protože si myslí, že by mohl Polybovi ublížit, na cestě nedopatřením zabije svého otce a pokryčuje do Théb, rozluští záhadu Sfingy a osvobodí tak město, vezme si ovdovělou Iokasté a má s ní čtyři děti
- děj: Théby jsou sužované morem a špatnou úrodou, dle věštby pomůže vyhoštění Láiova vraha, začne po něm pátrat, skrze výpovědi se postupně dozvídá, že vrahem je on sám a celou pravdu mu vysvětlí pastevec, který ho zachránil, věštba se tak naplnila, Iokasté se oběsí a Oidipus se oslepí, aby neviděl co spáchal a žadoní o vyhoštění
Shakespare: Romeo a Julie
Literárněhistorický kontext
- 14. – 16. století
- rozvoj měšťanské vrstvy
- pokračování reformace
- umělecký směr: renesance
- z francouzského renaissance
- odklon od gotické strohosti, více barev a lehkosti
- výstavba zámků namísto hradů
- v hudbě dochází polyfonie na vrchol
- skladatelé: G. Dufay, J. Ockeghem, J. Despres, G. P. da Palestrina, O. di lasso, C. Monteverdi
- myšlenkový směr: humanismus
- návrat k antickému pojetí člověka
- zdůrazňuje svobodný rozvoj člověka
- kritika feudalismu i církve
- rozvoj přírodních věd (Koperník, Galilei, Kepler)
- Itálie
- Dante Alighieri: Božská komedie (La Divina Commedia)
- alegorická báseň, duchovní epos
- má 3 hlavní části (peklo, očistec, ráj) a předzpěv
- vypravěče v pekle a očistci provádí básník Vergilius
- peklo je rozděleno do charakteristických deseti kruhů a středu
- deset kruhů symbolizuje nejtěžší hříchy (nejtěžším je zrada)
- ve středu pekla jsou Jidáš Iškariotský a Caesarovi zrádcové
- peklo je rozděleno do charakteristických deseti kruhů a středu
- v ráji provádí vypravěče autorova láska Beatrice
- Vergilius ho provázet nemůže, protože to byl pohan
- Francesco Petrarca: Zpěvník (Canzione)
- sbírka (asi 100) sonetů
- sonet je báseň s přesně danou strukturou, obvykle milostná
- první dvě strofy mají čtyři verše
- ostantí dvě strofy mají tři verše
- lyrické
- jsou adresovány jeho lásce Lauře
- Giovanni Bocaccio: Dekameron
- sbírka 100 novel
- ústřední dějovou linku tvoří deset přátel šlechtického původu, kteří odchází z Florencie před morem
- po dobu deseti dní si povídají příběhy, každý den je určen král, který určuje téma příběhů a každý pak musí příběh vymyslet
- témata příběhů jsou zábavná, milostná nebo volná
- Noccolò Machiavelli: Vladař (Il Principe)
- traktát, politický spis
- zabývá se vládnutím a absolutistickou monarchií
- kontroverzní dílo
- machiavelismus
- způsob vlády dle Machivelliho
- účel světí prostředky
- Dante Alighieri: Božská komedie (La Divina Commedia)
- Francie
- François Villon: Odkaz a Závěť
- básně, ve kterých se autor loučí s přáteli, světem
- vysmívá se světu i sám sobě
- obsahují pasáže vysokého i nízkého básnického stylu, pásáže komické i tragické
- villonská balada
- lyrická báseň s danou strukturou
- první tři strofy jsou delší, zakončené refrénem
- délka je různá, mezi 8 a 12 verši na strofu
- poslední strofa obsahuje poselství
- lyrická báseň s danou strukturou
- François Rabelais: Gargantua a Pantagruel
- pětidílný román
- rodinná historie života dvou obrů
- jedná se o satiru na společnost
- pátý díl je možná napsán jiným autorem
- François Villon: Odkaz a Závěť
- Španělsko
- Miguel de Servantes y Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
- dvoudílný román
- o bojovném rytíři
- Don Quijote čte mnoho rytířských příběhů a v době vymírajících rytířských tradic se chce stát jedním z nich
- společně se svým sluhou, Sancho Panzem, podnikají doprodružství, která obvykle končí zesměšněním
- Don Quijote se snaží získat hospodskou dívu Dulcinea
- jeho kůň se jmenuje Rosinata
- Lope de Vega: Ovčí pramen (Fuente Ovejuna)
- drama
- představitel řeholního řádu se po vítězném tažení vrací do své vesnice, je velmi majetnický, neustále uplatňuje jeho moc, nakonec ho lid ve vesnici zabije, králi se nedaří vraždu objasnit, viníkovi odpouští za odvahu
- Miguel de Servantes y Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
- Anglie
- Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky
- sbírka novel
- skupina putuje k hrobu Thomase Becketa v Canterbury
- původně mělo být dílo mnohem delší, ale nakonec je z něj jen 24 příběhů
- témata jsou různé a pohledy také, protože skupina je sestavena z různých stavů
- Christopher Marlowe: Doktor Faust
- drama
- příběh učence, který zaprodá svoji duši ďáblu za úspěch
- Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky
Kontext autorovy tvorby
- 1564 - 1616
- narodil se ve Stratfordu nad Avonou
- za prací dramatika odešel do Londýna
- byl součástí několika spolků
- upravoval hry a věnoval se vlastní tvorbě
- založil The Globe Theatre
- nedlouho před jeho smrtí vyhořelo
- po 20 letech se vrátil do Stratfordu
- v jeho komediích jsou velmi spletité děje, užívá mimořádně bohatého a humorného jazyka, má výrazné ženské postavy
- jeho tragédie jsou propracované, nadčasové a psané veršovaným jazykem (šestistopý jamb)
- jeho historické hry jsou psány v kontextu soudobé vlády Alžběty I., mají často tragické závěry
- ke konci života píše sonety a romance
- romance je na pomezí komedie a tragédie, závěr není zásadně tragický, ale děj není příliš komický
- v sonetech porušuje formu (4-4-4-2)
- Richard III.
- Sen noci svatojánské
- Hamlet, kralevic dánský
- Bouře
- Sonety
Rozbor díla
- druh: drama
- žánr: tragédie
- téma: nesmyslná nenávist usmířená jedině smrtí dvou dětí, milenců
- motivy: láska, lest, nenávist, boj, čest
- kompozice: prolog a pět aktů, chronologické
- jazyk: vysoký, spisovný, archaický, veršovaný
- časoprostor: soudobá Verona (16. stol.)
- postavy: Montek, Romeo (jeho syn), Kapulet, Julie (jeho dcera), otec Vavřinec, Merkucio (přítel Romeův), Benvolio (přítel Romeův), Tybalt (synovec Kapuletův), Lékárník, Paris (nápadník Juliin)
Děj
Molière: Lakomec
Literárněhistorický kontext
- 2. pol. 17. – 18. století
- začátek: konec třicetileté války (1648)
- konec: konec velké francouzské revoluce (1794)
- umělecký směr: klasicismus
- důraz kladen na jednoduchost a střídmost, nadčasovost
- hledání věčné krásy
- záliba v antice, antické prvky v architektuře
- projevuje se elegancí
- v hudbě dochází k systematizaci žánrů, nově vzniká symfonie (převážně abstraktní témata)
- skladatelé: W. A. Mozart, L. van Beethoven, F. J. Haydn
- myšlenkový směr: racionalismus
- R. Descartes: Cogito ergo sum.
- myšlení založené na rozumu
- jedině rozumem lze dojít k obecně platnému poznání
- implikuje to odklon od metafyzického (víry)
- později přešel v osvícenství
- literatura se dělí na vysokou a nízkou
- vysoká literatura se zabývá vznešenými tématy, postavami jsou urození hrdinové, náměty jsou z antiky
- jazyk je vyšší a veršovaný
- psána primárně pro vzdělance
- tragédie, óda, hymnus, elegie, epos
- nízká literatura zobrazuje měšťanstvo a venkovany, často je komická a bez přísných pravidel
- komedie, bajka, fraška, satira
- commedia dell’arte
- původně italský žánr
- improvizovaná komedie s přede daným příběhem a typizovanými postavami (sluha, komorná, starý bohatý a lakomý)
- vysoká literatura se zabývá vznešenými tématy, postavami jsou urození hrdinové, náměty jsou z antiky
- Francie
- Pierre Corneille: Cid (Le Cid)
- pětiaktová tragikomedie
- příbeh msty za úrážků, plný heroických scén, rivalita končí láskou
- postavy: Jiména, její otec, Don Rodrigo (Cid), jeho otec
- Jean Racine: Faidra (Phèdre)
- pětiaktová tragédie
- příběh o zamilované dívce, jejíž láska je neopětována a ze žalu páchá sebevraždu
- postavy: Faidra, Theseus (její otec), Hippolytos
- Jean de la Fontaine: bajky (12 svazků)
- Pierre Corneille: Cid (Le Cid)
- Itálie
- Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů (Il servitore di due padroni)
- komedie
- příběh obratného sluhy, který z vypočítavosti slouží dvěma pánům zároveň
- postavy: Truffaldino, Brighello
- Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů (Il servitore di due padroni)
- Rusko
- Ivan Andrejevič Korlov: bajky
Kontext autorovy tvorby
- 1622 – 1699
- původně se měl stát notářem
- nakonec se zřekl úřadu a dal se ke kočovníkům
- zemřel na následky zranění při jedné ze svých her
- psal komedie, celkem 33
- využíval principu deus ex machina
- Tartuffe neboli Podvodník (Le Tartuffe ou l’Imposteur)
- 1664
- Tartuffe je pokrytech, který si získá důveru měšťana Orgona, ten podlehne jeho intrikám a nebýt zásahu krále, došlo by k úplnému rozvratu jeho rodiny
- Don Juan neboli Kamenná hostina (Dom Juan ou le Festin de pierre)
- 1665
- osobité ztvárnění známého svůdce žen
- kritika pokrytectví, rozmařilosti a cynismu
- Misantrop
- 1666
- příbeh citlivého mladého muže, který naráží na přetvářku a faleš společnosti, snaží se proti tomu bojovat a společnost ho začne považovat za asociála a nepřítele (misantropa)
- Zdravý nemocný (Le Malade imaginaire)
- 1673
- příbeh chorobného hypochondra, který nakonec prozřeje a pochopí nesmysl svých nemocí a sám se stane lékařem
Rozbor díla
- druh: drama
- žánr: komedie
- téma: lidská chamtivost v pařížské společnosti 17. století
- motivy: chamtivost, lest, podvody, láska, peníze
- kompozice: pět aktů, Artistotelovská trojí jednota
- jazyk: spisovný, občanské vulgarismy, dialogy i monology, hovorové obraty
- časoprostor: soudobá Paříž (60. léta 16. století)
- postavy: Harpagon, Kleant (jeho syn), Eliška (jeho dcera), Anselm, Mariana (jeho dcera), Valér (jeho syn), Frosina (dohazovačka), Čipera (Kleantův sluha), Jakub (Harpagonův kočí a kuchař)
Děj
- Harpagon zakope truhličku se svými penězi a všechny podezřívá z toho, že ho možná okradou
- má plán pro svoje děti, s kým je provdá a ožení, s tím ale jeho děti nesouhlasí, milují jiné
- Harpagon si chce vzít mladou Marianu, na kterou si ale myslí syn Kleant, Elišku chce zase provdat za starého Anselma, ale ta si myslí na Valéra
- Kleant potřebuje ke sňatku s Marianou jmění, chce si půjčit, ale podmínky jsou nevýhodné, nakonec ještě zjistí, že věřitelem má být sám Harpagon
- společně s Forsinou děti vymýšlí, jak Harpagona ze sňatku s Marianou dostat
- Čipera najde Harpagonovu truhličku a společně s Kleantem ji u sebe ukryjí, Harpagon chce vyslíchat celé město
- Anselm, doposud pouze Harpagonův přítel a bohatýr, se nakonec představí jako otec milenců obou Harpagonových dětí, vše končí dobře
- Podrobněji zde